Dnes si představíme jeden ptačí druh, který je tak nenápadný, až je téměř neviditelný. Podobně jako když noční motýl usedne na strom a splyne s jeho povrchem, tak šoupálek, který se přitiskne ke kůře stromu, se v mžiku stává jeho součástí. Zmizí a nepotřebuje k tomu žádná kouzla.
V Česku můžeme při troše štěstí potkat šoupálka dlouhoprstého a krátkoprstého. Jsou si dosti podobní, také samec a samice jsou stejně zbarvení.
Jak vypadá šoupálek
Šoupálka poznáme podle typicky zahnutého delšího tenkého zobáku, má skvrnitou hnědošedou svrchní stranu těla, díky které je skvěle maskovaný na kmeni stromu, kde se nejčastěji pohybuje. Spodní část těla je světle šedobílá. Velikostně je šoupálek podobný sýkoře modřince, patří tedy mezi menší ptáky.
Kde žijí šoupálci
Šoupálka můžeme nejčastěji potkat na stromě, konkrétně na stromové kůře, probírá ji kousek po kousku a ze skulin vyzobává drobný hmyz. Je k tomu dokonale uzpůsobený, kromě šikovného zobáku má také prsty, která mu umožňují se na kůře pevně přidržet (podobně jako třeba strakapoud). Rozkročený šplhá po kmeni trhavými pohyby, a když skončí na jednom stromě, přesune se na další.
Typickým stanovištěm šoupálků jsou lesy (jehličnaté i smíšené nebo listnaté), hnízdí ve štěrbinách nebo kůře stromů, potřebují tedy k životu starší stromy, které už takové úkryty mají. Můžeme je potkat i ve starých parcích nebo alejích. Jako náhradní místo dokážou šoupálci využít i různé štěrbiny v budovách, obsazují také speciální budky pro šoupálky.
Čím se šoupálci živí
Mláďata i dospělci se živí převážně hmyzem. Obírají stromy od paty kmene ke koruně po spirále, vytahují zpod kůry hmyz (dospělý hmyz i larvy a kukly), pavouky a jiné drobné bezobratlé.
V případě potřeby se šoupálek dokáže nakrmit i ze země, v zimě si jídelníček doplňuje o semínka nebo ořechy. Napít a očistit se zalétá k tůním nebo vodním tokům.
Jak šoupálek hnízdí
Šoupálci nemají ani klasické miskovité hnízdo, ani typické stromové dutiny moc neobsazují, mají rádi něco mezi, hnízdo si staví ve štěrbinách (přírodních, ale i v lidských stavbách). Základ tvoří větvičky naskládané do zvoleného prostoru, do těchto větví pak vkládají stébla trávy, lýko, listy, mech, lišejníky, výstelku tvoří nejjemnější materiál jako srst a peří.
Pouze malé procentů párů vyvádí ročně více než jednu snůšku mláďat.
Budky pro šoupálky
Šoupálci se rozmnožují nejčastěji ve starých lesích, kde najdou dostatek skulin a štěrbin. V hospodářských lesích, kde rostou pouze rovné mladé smrky moc příležitostí k zahnízdění nenajdou.
Pokud vídáte na své zahradě šoupálky a chcete jim poskytnou azyl, je potřeba volit budku určenou přímo pro ně. Budky pro šoupálky mají vchod umístěný blízko kmene, tak to mají šoupálci rádi. Můžete vybírat z dřevěné budky, dřevocementové budky nebo závěsného hnízda z přírodního materiálu. Dřevocementová budka nemá zadní stěnu a přiléhá těsně na kmen stromu. Závěsné hnízdo má úzký svislý tvar, který imituje zúžený prostor, který šoupálci rádi obsazují. Vnitřek si mohou ptáci dotvořit k obrazu svému.
Jestli jste šoupálka ještě nikdy naživo nepotkali, tak si z toho nic nedělejte, možná to není tak úplně vaše vina. Šoupálci jsou mistři kamufláže, příroda je opatřila zbarvením, které dokonale imituje povrch kůry. Je to logické, protože ve stromě žijí, hnízdí a zároveň si v něm hledají potravu. Pokud ale víme, po čem se v přírodě dívat, možná se nám i drobný a nenápadný šoupálek časem ukáže.
Úvodní foto: pixabay.com
Komentáře jsou zamknuty.