Včelek samotářek žije jen v Česku několik set druhů (uvádí se, že jich je přes 600), takže laik se v nich těžko orientuje. Každý druh je odlišný a oproti medonosným včelám jsou samotářky často úzce specializované na určitou skupinu rostlin a na svůj vlastní způsob hnízdění.
Některé druhy jsou známější, protože si oblíbily hmyzí hotely s dutinkami, takže je můžeme pozorovat na vlastní oči třeba i na balkoně bytovky. Dnes si ale představíme dvě zástupkyně z rodiny včelek samotářek, které se trochu vymykají představě o „typické včelce samotářce“, a to svou velikostí.
Naše nejmenší včelka samotářka
Asi málokdo z nás chodí do přírody s lupou, ale bez ní byste naši nejmenší včelku jen těžko poznali. Měří totiž 3 až 4 mm. Má krásné libozvučné jméno nicotěnka nejmenší (Nomioides minutissimus) a hnízdí v zemi, kde si buduje síť podzemních chodbiček, ve kterých si staví hnízdní komůrky. Její chodbičky mohou zasahovat až do půlky metru pod terénem a dělá to tak kvůli tomu, aby unikla žáru slunce. Je to totiž včelka typická pro pouštní a polopouštní oblasti. Vchod do sítě chodbiček může mít v průměru jen 2 mm, její přítomnost v přírodě tak bývá odhalena jen náhodou a spíše odborníky na hmyz. V Česku je nicotěnka nejmenší poměrně vzácná, její výskyt je zaznamenán za posledních 30 let pouze na jižní Moravě, poslední v oblasti Pálavy (pískovna na Mušlově). V hmyzím hotelu s dutinkami ji tedy nepotkáme.
Naše největší včel(k)a samotářka
Když letí, jako by u vás přistával vrtulník. Drvodělka fialová je kus včely a možná i proto mají lidé často pocit, že se ve vzduchu vznáší něco nebezpečného. Drvodělka ale není, stejně jako ostatní včelky samotářky, agresivní a raději si hledí svého. Jen se prostě vyvinula tak, že je trochu prostorově výraznější a s tím souvisí i způsob letu a zvuky, které při tom vydává.
Drvodělky připomínají čmeláky (velikostí a tvarem těla), mají ale méně ochmýřené tělo. Drvodělka fialová (Xylocopa violaceae) může měřit až 3 cm (běžně 24 až 28 mm) s rozpětím křídel až 4 cm a má typické černé tělo s fialovými odlesky. Drvodělky patří k těm samotářkám, které se paří až na jaře, přezimují tedy dospělé, a to jak samičky, tak samečkové. V Česku můžeme potkat také Drvodělku velkou neboli potulnou (Xylocopa valga). Oba tyto druhy hnízdí v mrtvém suchém dřevě, často jim k tomu slouží komůrky, které v něm zanechal jiný hmyz, chodbičky si ve ztrouchnivělém dřevě dokážou ale vyhloubit i samy, průměr jejich chodeb je cca 10 mm. Hnízdní komůrky si oddělují přepážkami z dřevěných pilin. Drvodělka fialová se tedy může zabydlet i na zahradě, pokud v ní máme nějaké mrtvé dřevo z listnatého stromu.
Když víme, po čem se koukat, můžeme drvodělku, na rozdíl od drobné nicotěnky, pozorovat i na našem území. Ne vše, co letí ve vzduchu za hlasitého bzučení, je obávaná sršeň.
Ať malá nebo velká, obě tyto včelky mají společné to, že jsou vázány na teplejší a sušší oblasti a potřebují zvláštní biotop, ve kterém zahnízdí, pro drvodělku je to lesostep nebo světlý les, pro nicotěnku pak třeba i pískovna, která jí připomíná pouštní a polopouštní oblasti Afriky nebo Asie.
Úvodní foto: Zelená domácnost
Komentáře jsou zamknuty.