Mrtvé dřevo je výraz pro stromy, keře nebo jejich části, které už dále nerostou, ale odumírají a postupně podléhají rozkladu. Mrtvé dřevo neznamená, že je všem dnům konec, naopak, v mrtvém dřevě a kolem něj najdeme více života než v mladém zdravém jedinci. Už od mala jsou stromy obklopovány a zahrnovány různými symbiotickými vztahy, žijí v úzkém vztahu s houbami, lišejníky, ptáky, drobnými savci, brouky a dalším hmyzem. Tím, že začne dřevo odumírat, se vytvoří ještě víc prostoru a příležitostí pro další organismy. Ty využívají toho, že strom za svůj dlouhý život nashromáždil spoustu živin a po „smrti“ se tyto zdroje vrací do oběhu.
Přirozený versus hospodářský les
Malý vývojový cyklus
Pokud se budeme bavit o přirozeném lese (nebo také pralese), tak v něm se nic neděje lineárně, jak jsme zvyklí z hospodářských lesů (zasadit→vyrůst→pokácet). Strom v přirozeném lese prochází fázemi zmlazení, kdy se objeví v půdě semenáček, ten postupně narůstá až do svého maxima, poté začne stárnout a nakonec odumírá a rozpadá se na hmotu, která slouží jako podklad a zdroj živin pro další generaci stromků. Toto je malý vývojový cyklus.
V přirozeném lese se nachází každý strom v trochu jiné fázi cyklu, což tvoří tu správnou mozaiku různorodého prostředí. Některé stromy žijí déle, jiné odumírají dříve, různá stadia rozkladu dřeva přitahují různé druhy živočichů a hub, takže je jasné, že v takovémto pestrém lese nebude o druhy nouze. Pokud se někde uvolní místo, strom odumře nebo se skácí k zemi, je to příležitost pro ostatní stromy, které doteď vyčkávaly v jeho stínu. Konkurence je veliká a jen zlomek vyklíčených semínek má to štěstí, že se stane dospělým stromem.
Velký vývojový cyklus
V tomto případě jde o větší „holou“ plochu, kterou je potřeba kolonizovat. Na takovém místě se nejdříve objeví pionýrské dřeviny, u nás je to typicky bříza. Její rolí je zachytit se i tam, kde by to jiné dřeviny nezvládly, vyrůst a postupně tak vytvořit trochu příhodnější prostředí pro přechodný les. Přechodný les je pak postupně obsazen stromy, které vytvoří už konečný, takzvaný ustálený les. Pionýrské břízy nejsou dlouhověké a brzy odumírají, nemusíme ale propadat smutku, protože poslouží nastupující generaci trvalejších dřevin a dalších rostlin.
Jak to chodí v hospodářském lese
Hospodářský les je zaměřený na produkci dřeva, cíleně se do něj často vysazují druhy, které jsou dané lokalitě cizí. Nejde o pestré společenství stromů různého druhu a stáří, ale sleduje se spíše ekonomické hledisko, stromy jsou podobného věku, často chybí keřové patro, není zde skoro žádná mrtvá dřevní hmota a stromy se kácí ještě „mladé“. Takový les je sice rychlým zdrojem dřeva, je ale velmi křehký právě kvůli tomu, že je v něm minimum podpůrných vztahů a návazností. Tyto lesy jednoduše sejme bouře, poškodí je sucho, nebo se v nich dobře daří „škůdcům“, kteří bez přirozených nepřátel putují ze stromu na strom a celý les si prostě převezmou. Tento les postrádá svoji přirozenou schopnost samoregulace, o čemž se můžeme přesvědčit na vlastní oči třeba v případě smrkových monokultur napadených lýkožroutem smrkovým. Z celostního pohledu ale není problém kůrovec, přemnožený kůrovec je spíš už jen symptom a ukazuje na to, že je v těchto hospodářských lesích něco špatně.
Pro zajímavost zastoupení jednotlivých druhů stromů v lesích ČR:
Smrk ztepilý 43,1 %, buk lesní 10,5 %, borovice lesní 9,6 %, duby 8,2 %, břízy 4,2 %, javory 4,1 %, modřín evropský 3,2 %.
K čemu je mrtvé dřevo dobré
Zázemí pro rostliny, živočichy a houby
Mrtvé dřevo je takzvaný mikrobiotop, který může mít různé vlastnosti v závislosti na druhu dřeva, stupni zetlení nebo mikroklimatu, které v okolí panuje. Různé podmínky (teplota, vlhkost atp.) mohou panovat i v rámci jednoho „kusu“ mrtvého dřeva.
V mrtvém dřevě se v našich klimatických podmínkách nejlépe daří broukům (cca 1400 druhů) a houbám (cca 1500 druhů, houby saprofytické – rozkládající, ale i parazitické). Houby jsou ostatně se stromy propojené už od samého začátku, od „narození“, jak se můžete dočíst v našem blogu o symbióze stromů s houbami. Další početnou skupinou je dvoukřídlý hmyz a také mechy, lišejníky, kapradiny, kroužkovci, členovci, pavouci, svinky, mravenci, plži, obojživelníci, plazi, ptáci a savci. Tyto druhy nemusí a často nejsou na stromě najednou, ale postupně se na něm střídají v závislosti na stupni rozkladu, nebo si v něm odbydou určité vývojové stadium – ptáci zahnízdí v doupném stromě, některé druhy pestřenek mají larvy, které žijí ve vodě zadržené v trouchnivějícím dřevě – a potom se přesunou dále. Vedle půdy je odumřelé dřevo druhově nejbohatší částí lesního ekosystému.
Zásobárna živin
Všechnu energii, kterou strom během svého života postupně nastřádal, v průběhu rozkladu zase uvolňuje svému okolí. Může to být ve formě opravdové energie, když pálíme dřevo v kamnech, v rámci lesa se jedná o živiny, které jsou všechny bezezbytku znovu využity. Dřevo stromů je plné cukrů, bílkovin a škrobů, draslíku, hořčíku a vápníku a dalších látek. Proces rozkladu stromu trvá desítky let, některé druhy se specializují na čerstvé dřevo, jiné přicházejí až později, když je strom už hodně „načatý“.
Při rozkladu dřeva je potřeba „rozebrat“ i komplexní sloučeniny jako je celulóza nebo lignin, k tomu je využíván speciální enzym, který mají k dispozici jen některé houby a bakterie. Když naruší složité molekuly celulózy, můžou nastoupit i méně specializované druhy organismů a pokračovat v rozkladu. Rozklad některých stromů trvá 10-20 let, ty odolnější trvá rozložit třeba i 80 let.
Vznik humusu
Složitější sloučeniny jsou rozkládány na jednodušší. Výsledkem je totální recyklace, o které se nám lidem může jenom zdát. Ze dřeva mrtvého stromu se postupem času stane díky spojení s anorganickou složkou půdy humus. Ta výživná sypká zemina, která perfektně drží vlhkost a je dobře prostupná pro rostliny i živočichy. Z humusu pak rostliny získávají skrz své kořeny živiny a kruh se uzavírá.
Zásobárna vody a zdroj vlhkosti
Zetlelé dřevo do sebe nasává vodu jako houba, kolem takového dřeva je pak vyšší vlhkost, odpařování vody zajišťuje nižší teploty. Vlhkost dřeva a vzdušná vlhkosti přitahují vlhkomilné živočichy jako třeba obojživelníky nebo plže. Tuto funkci plní nejlépe silné kmeny. Mrtvé dřevo ležící v lese navíc brání povrchové erozi a sesuvům půdy.
Podklad pro rostliny a houby
Už jste někdy viděli v lese padlý strom, na kterém vyrůstá jeho malý příbuzný? Semenáčky nezřídka obsadí ztrouchnivělý kmen, na takovém mrtvém dřevě rostou také kapradiny, různé květiny, samozřejmě velké množství hub, mechů a lišejníků. Kmen izoluje od chladné země a funguje jako podklad plný živin, případný sníh taje na kmeni rychleji než na skále nebo holé zemi.
Těmto kmenům se přezdívá „hostitelské klády“ a na některých místech jsou dokonce jedinou možností, která dovoluje semenům stromů vyklíčit, protože okolí je už příliš hustě osídlené porostem, který každý pokus o vyklíčení stromku zadusí.
Mrtvé dřevo ve vodě
Pokud padlý strom přehradí vodní tok, často vzniká unikátní biotop, voda se vylije mimo koryto, zpomalí, sníží se eroze půdy. V takovém zákoutí se usazují živočichové, kteří preferují klidnější tok než je hlavní proud, najdou zde útočiště a třeba i potravu.
Mrtvé dřevo je krásné
Říká se, že krása je v očích toho, kdo se dívá. Někdo vyznává kult mládí, jiný dokáže ocenit, že má na sobě starý strom spoustu jizev, které za svůj život posbíral, že je typicky pokroucený nebo částečně „mrtvý“. Většina stromů je pokácena už v první třetině svého života, přitom počet druhů organismů, které dřevo obývají, stoupá výrazně až v druhé třetině života stromu. Velmi staré stromy už pak mají jen část svého těla živou, strom může být už zcela dutý a transport živin do koruny může obstarávat jen velmi tenký prstenec nejmladších letokruhů po obvodu kmene. Takový strom je v přírodě pokladem, může být starý i několik tisíc let. Za svůj dlouhý život už byl svědkem kdejakého lidského hemžení, je to živá bytost s jedinečným příběhem.
Pokud víme, jak důležitou úlohu mrtvé dřevo v přírodě má, už v nás nemusí vzbuzovat odpor ani obavy. A pokud si ho zamilujeme, můžeme ho navíc s klidem zakomponovat do své přírodní zahrady, protože v ní má své nenahraditelné místo.
Zdroje informací:
kniha Mrtvé dřevo plné života
lesní statistiky czechforest.cz/informace-o-lesich
Komentáře jsou zamknuty.