Zimoviště, jinak také hibernakulum, je místo, kam se může živočich přes zimu ukrýt, kde bude ideálně v bezpečí před predátory a kde mrazy nedosahují extrémních hodnot. Plazi ani obojživelníci nemají srst, nemají ani tukové zásoby jako ostatní živočichové, jsou tedy odkázáni na různé skrýše, ve kterých na zimu „zaparkují“ a v bezpečí přečkají mrazy i nedostatek potravy.
Jak zimují plazi
Plazi jsou takzvaní studenokrevní živočichové, teplota jejich těla závisí na teplotě okolního prostředí. Při brumaci (plazí hibernaci) je plaz v klidovém režimu, nepřijímá potravu a má zpomalený metabolismus, občas se musí jen napít, na rozdíl od některých savců ale nespí.
Před zimou (většinou v říjnu) si hadi, ještěrky a slepýši zalézají do děr, pod kořeny stromů, do puklin nebo malých jeskyněk ve skalách, často jsou věrní svému předchozímu zimovišti. V takovém hibernakulu jich může být i více pohromadě. Pokud máme na své zahradě více prostoru, můžeme plazům vyrobit přímo hadník, který jim bude sloužit po celý rok, i k rozmnožování.
Jak zimují žáby
U žab se to liší podle druhu nebo možností, některé druhy přečkávají zimu ponořené ve vodě v místech, kde nepromrzá až na dno (rybníky, tůně, slepá ramena řek atp.), jako zimoviště bývají využívány vody hluboké nejméně 50 cm. Jiné druhy žab vyhledávají podzemní prostory, můžeme na ně narazit v jeskyních, ve štolách nebo i ve vlastním sklepě, pokud najdou cizí opuštěnou noru, můžou přezimovat v ní. Některé žáby zimují na souši pod listím, ve skalních štěrbinách…
Naše žáby nejsou odolné proti velkým mrazům, proto je pro ně výběr zimoviště otázkou života a smrti. Zimu přečkávají stejně jako plazi ve ztuhlém stavu a se zpomaleným metabolismem. Zajímavostí je, že žáby dokážou získávat kyslík i z vody, a to skrz kůži, voda ale musí být dostatečně okysličená, v případě zamrznutí vodní hladiny bychom měli myslet i na žáby a v ledu vysekat otvor.
Čolek nebo mlok?
Mlok je v Česku silně ohrožený druh, je vázán na menší potoky, prameniště a studánky a je velmi citlivý na čistotu vody, proto je setkání s mlokem spíše vzácnost. Oproti tomu jsou čolci v Česku rozšířenější, žije jich u nás 7 druhů. Pokud máme na zahradě jezírko bez ryb a bez chemikálií, na které jsou čolci citliví, klidně se nám tam můžou nastěhovat a rozmnožovat. Čolci zimují pod trouchnivými kmeny, v opuštěných norách zvířat, pod kameny, v hromádce kompostu atp.
K čemu slouží vhodný úkryt
Zatímco na jaře se žáby vyskytují v blízkosti vodních ploch, aby se tam rozmnožily, ve zbytku roku si hledají různé skrýše, kde v chládku a vlhku přečkávají i horké letní dny a v zimě můžou v tomto prostoru hibernovat.
Plazi střídají během roku místa, kde se vyhřívají na slunci, s místy, kde se naopak ukryjí v chládku. Rozmnožují se pomocí materiálu, ve kterém se drží teplo a který slouží jako takový inkubátor. Na zimu pak zalézají do bezpečného prostoru, kde v ideálním případě tolik nemrzne a kde mohou nerušeně vyčkat na příchod jara.
Kam umístit zimoviště
Do klidného koutu zahrady nejlépe do stínu s občasným přístupem slunečních paprsků.
Jak vytvořit velké zimoviště pro žáby, čolky a plazy
Profil zimoviště je dobré volit dle propustnosti půdy. Jestli máme na zahradě půdu dobře propustnou, můžeme hibernakulum zahloubit, jestli je ale například jílovitá, v jámě by se nám držela voda. Pokud máme pozemek podmáčený, místo potřebné jámy by nám vznikla tůň.
Zimoviště může být zapuštěné také do svahu, pokud si nejsme jistí propustností zeminy, uděláme nejnižší bod hibernakula na stejné úrovni jako je vchod. Průměr zimoviště se doporučuje 1 až 1,5 metru, záleží ale na nás, kolik chceme projektu věnovat místa. Můžeme vytvořit i menší zimoviště, naopak ochranáři budují na vhodných stanovištích i několikametrová hibernakula.
Když máme vybrané místo, začneme pokládat materiál. Nejdřív dáváme větší kusy – větve, kmeny, větší kameny, můžeme použít i nějaký zbytkový materiál (cihly, dlaždice, kusy keramických květináčů atp.). Cílem je vytvořit dost skulin a škvír, ve kterých se pak žáby nebo plazi ukryjí. Tento hrubý materiál pak zasypeme vrstvou menších větví, větviček a listí, tato směs by měla vytvořit horní izolační vrstvu. Pozor na vstupy do hromady, ty musí zůstat volně přístupné (nezasypané). Čím dále vrstvíme materiál, tím může být jemnější (drobnější větvičky, štěpka atp.), až nakonec můžeme hromadu posypat zeminou nebo pokrýt travními drny, klidně na ní může časem i něco vyrůst. Tyhle vrstvy zajistí co nejstálejší vnitřní prostředí a izolaci před mrazem nebo naopak před horkem, když se v této hromadě budou živočichové ukrývat i během roku.
Menší úkryt pro žáby
Pokud nám žije na zahradě nějaká ta žabka, můžeme jí vytvořit i jen menší úkryt, takové stanoviště, kde se může schovat, když je venku moc velké teplo. Lokalita je ideální poblíž jezírka nebo v houští ve stínu, někde tam, kde nebude moc často rušená provozem na zahradě. Domeček můžeme zakoupit nebo vytvořit improvizovaný z částečně zahloubeného keramického květináče. Domeček nebo květináč je pak ještě možné zasypat různým přírodním materiálem (zeminou, větvičkami, listím…), aby lépe izoloval, vchod ale musí zůstat nezakrytý.
Jak ještě můžeme pomoci plazům a obojživelníkům na zahradě?
Zahradní tůňka
Tůňku můžeme vybudovat tam, kde jsou pozemky dostatečně zamokřené, takže stačí jen vyhloubit mělkou díru a máme hotovo. Voda se do tůně bude přirozeně doplňovat deštěm nebo spodními vodami.
Zahradní jezírko
Zahradní jezírko, ve kterém nežijí ryby, může sloužit žábám nebo čolkům k rozmnožování. Některé užovky jsou vázány na vodní plochy, takže ty můžeme na svoji zahradu vybudováním jezírka také přilákat. Lepší jsou jezírka, kterými voda neprotéká, tedy voda je v nich stojatá a doplňuje se dešťovými srážkami. Alespoň část jezírka by měla mít pozvolný přístup, aby se v něm živočichové netopili. Kolem jezírka by pak mělo být co nejvíc rostlin, který zajistí bezpečný přechod mezi vodou a souší, tedy ochranu před predátory.
Přístupný kompost
Plazi mohou využít kompost jako šikovnou schovku, rozkládající se přírodní materiál vytváří teplo. V kompostu se mohou zabydlet užovky, slepýši nebo ještěrky, najdou zde potravu (hmyz, plže atp.) a pokud kompost nepřehazujeme, můžou do něj i naklást vajíčka a rozmnožit se.
Přírodní zahrada se „zanedbanými“ kouty
Problémem současné české krajiny je především velkoplošnost, obojživelníci a plazi potřebují spíše mozaikovitou krajinu (střídání různých druhů biotopů), obojživelníci pak potřebují navíc místa, která jsou alespoň mírně vlhká. Na suchých místech žít nemohou, některé druhy žab jsou proti suchu odolnější než jiné, sucho ale nezvládnou dlouhodobě a už vůbec ne v kombinaci s přímým sluncem. Úkryty jsou tedy nutností a jejich nedostatek ve volné přírodě jim mohou kompenzovat i naše zahrádky. Jako ale platí i u jiných živočišných druhů, zahrádka by neměla být příliš sterilní, stav mírného „nepořádku“ je rozhodně žádoucí. A rozhodně nemusí jít o zanedbanou zahradu plnou „harampádí“, nepořádek může být klidně i řízený – křoviny, hromádky větví, kmen mrtvého stromu atp.
Hromádky s materiálem
Jako úkryt nebo zimoviště může sloužit i jen obyčejná hromada dřeva nebo kamení. A nejen to, plazi a obojživelníci potřebují i něco jíst, takže v mrtvém dřevě nebo hromádkách přírodního materiálu (větve, tráva, sláma atp.) si můžou najít také potravu. Trochu divočejší zahrada je pro ně tedy vhodnější.
Mozaikovité sečení luk
Podobně jako radíme, že by se kvůli opylovačům měly louky kosit postupně, tak i obojživelníkům a plazům vyhovuje spíše mozaikovitá seč. U obojživelníků navíc platí, že louku stačí posekat jednou ročně nebo i jednou za dva roky.
Obojživelníci dávají pochopitelně přednost vlhčím loukám, podmáčeným nebo mokřadům, plazi pak vyhledávají slunné stráně, kde se rádi vyhřívají.
Pokud se chystáme kosit louku, na které žijou obojživelníci, měli bychom to dělat opatrně, oni totiž před kosou nebo sekačkou neutíkají, ale přitisknou se k zemi nebo se snaží zalézt do díry v zemi. Výška sečení by měla být cca 10 cm od země. Čím citlivější kosení, tím menší pravděpodobnost, že nějakého tvora usmrtíme, ať už nechtěným zašlápnutím nebo sekačkou, kosou či křovinořezem. I proto je dobré kosit louky po částech a v časových rozestupech.
Žáby a čolci jsou nejen zajímavými, ale i užitečnými sousedy. Živí se hlavně hmyzem a bezobratlými – žížalami, měkkýši, pavouky, červy, korýši…prostě takovou tou drobnou zahradní „havětí“. Podobný jídelníček mají i ještěrky, užovky dokážou ulovit i drobné hlodavce, nebo třeba žáby. Ano, i to je příroda. Pokud ji budeme respektovat, vznikne nám na zahradě takový malý ekosystém.
Úvodní foto: Saxifraga-Rudmer Zwerver, CC BY-NC-SA
Zdroje informací:
web Jaromíra Maštery obojzivelnici.wbs.cz a mokrady.wbs.cz
metodika ČSOP Ochrana obojživelníků, Blanka Mikátová, Mojmír Vlašín
Komentáře jsou zamknuty.