Další a další úly pro včely medonosné. Opravdu je to pomoc přírodě?
Rozhovor s Petrem Dobrým pro Městkou knihovnu v Praze (říjen 2021)
Jaký je rozdíl mezi včelami v úlech např. na Petříně nebo na střeše Národního divadla a včelkami samotářkami?
Na začátek je fér říci, že se dlouhodobě zabývám pomocí zvířatům a přírodě kolem nás, čehož jsou součástí i včely. Ale ne včely medonosné. Ty jsou sice úžasní opylovači, ale jejich komerční chov v úlech se vším, co dnes obnáší, nelze nazvat přírodním. Mnohem více mě zajímají původní divoké druhy samotářských včel, které nežijí v rojích (odtud to jméno samotářské), ale poměrně skrytým, ovšem nesmírně užitečným životem. Málo se ví, že jich kvůli nám lidem a hospodaření v krajině ubývá, a to jak početně, tak druhově. Ale i tak jsou jich stále desítky druhů od velikosti několika milimetrů po velikost čmeláka. A také jsou to samozřejmě výborní opylovači. Některé druhy se rozmnožují v dutinkách v zemi, jiné ve zdech a další zase v trouchnivějícím dřevě nebo dutých stoncích rostlin.
Na rozdíl od včel medonosných nedávají nám lidem med, a asi i proto jsou na okraji lidského zájmu, byť se to pomalu zlepšuje. Bohužel přílišné zaměření na chov včel medonosných, ať již z komerčního zájmu na prodej medu nebo s touhou po pomoci přírodě, ubírají i z toho mála potravy, co si může ostatní hmyz (třeba i čmeláci) kolem nás ve městech najít. I to se velmi pravděpodobně projevuje na poklesu stavů původních divokých včel.
Spíše než marketingové akce s instalací úlů včel medonosných na dalších a dalších místech bych mnohem raději viděl omezení chemických postřiků a také výsadbu rostlin, které jsou pro hmyz atraktivní. A to hlavně takových rostlin, které kvetou časně na jaře, nebo i na podzim. V tomto období totiž hmyz (hlavně ve městech) často hladoví a je odkázán na zahrady a zahrádky, jejichž majitelé neztratili rozum a nepřetvořili je na království anglických trávníků a tújí, což je taková sterilní zelená poušť.
Dobrým příkladem je třeba vrba jíva. Ta byla dříve k vidění na mnoha sídlištích, ale posléze byla s označením plevel nahrazena jiným stromem, to v lepším případě, v horším a častějším jen trávníkem. Asi aby měly sekací čety lehčí práci a nemusely je objíždět svými sekačkami, které mají za úkol posekat důsledně každý kvítek, co jim přijde do cesty. Proto pokud opravdu chcete pomoci opylovačům, nezačněte chovat včely medonosné, ale sázejte rostliny, které opylovače uživí.
A k čemu je vlastně tento druh hmyzu dobrý ve velkém městě jako je Praha?
V přírodě vše souvisí se vším a mnoho souvislostí stále ještě neznáme, byť si říkáme páni tvorstva. I malé dítě ví, že opylovači opylují květy a bez nich bychom měli mnohem menší úrodu. Ale takové plody nejsou úrodou a potravou jen pro nás, ale i pro další a další tvorečky. A těmi se zase živí další zvířata. Pokud chceme i ve městech živou přírodu a ne sterilní anglické parky, kde se sice hezky korzuje, ale jinak je tam mrtvo, musíme se snažit, aby i ve městech bylo k žití i pro všechny ty tvorečky kolem nás. Jako příklad rád dávám komáry a netopýry. Je lepší komáry hubit insekticidem, nebo nalákat jejich přirozené predátory netopýry?
Někteří lidé mi píší, že je v Praze málo ptáků a hledají viníky všude jinde než u sebe. Za malý počet ptáků ve městech ale nemohou straky, na které se to rádo háže, ale nedostatek hnízdních úkrytů a tzv. starých doupných stromů a samozřejmě také nedostatek potravy. Keře jsme vymýtili a staré stromy vykáceli – důvod se vždy našel. A sekací čety obstarávají zbytek. Mnoho ptáků má hmyz jako podstatnou část jídelníčku. Pokud není hmyz, nejsou ptáci. Tak jednoduché to je.
Žije se tu včelám-samotářkám dobře, mají dostatek vody, zeleně a potravy ve městě nebo je tomu spíše naopak?
Už jsem na to částečně odpověděl výše. Dostatek potravy najdou v přírodě přátelských zahradách, kde se nepoužívá chemie. Ve vyhledávání prostor pro své dutinky jsou velmi kreativní a mnohdy využívají i otvory v rámech plastových oken. Bohužel část lidí je schopna na tyto mírumilovné a užitečné tvorečky povolat deratizéry s postřikem. Jsem nadšen z trendu návratu květnatých luk do měst a ze zákazu používání pesticidů v nich. To je cesta, jak zachovat některé druhy hmyzu alespoň ve městech, když je český venkov kvůli velkozemědělství plný chemie a postřiků.
A co mohu udělat já jako jednotlivec (Pražan) pro udržitelnější svět užitečného hmyzu? Má cenu třeba stavět tolik oblíbené hmyzí domečky nebo tím hmyzu moc nepomůžeme?
Každý z nás může udělat strašně moc na své zahradě, zahrádce, předzahrádce, ale i balkonu nebo okenním parapetu. Kus květnaté louky, výsadba rostlin atraktivních pro opylovače, nepoužívání pesticidů a další škodlivé chemie, instalace květnatých truhlíků, pítka s vodou pro letní měsíce a jako třešničku na dortu třeba i instalace domečků pro hmyz, ale takových, které opravdu pomáhají. Inspiraci můžete najít i na osvětových webech vcelkysamotarky.cz, zivotnazahrade.cz a cmelaci.cz.
Více o včelkách samotářkách si můžete přečíst také v dalších článcích na blogu zde. Čím je pohostit, kde se mohou ubytovat, které druhy u nás žijí a další zajímavosti z pestrého světa těchto poměrně nenápadných, ale úžasných tvorů.
Úvodní foto: Saxifraga-Pieter van Breugel, CC BY-NC-SA
Comments are closed, but trackbacks and pingbacks are open.