Ježci mají mladé jednou nebo dvakrát do roka, první vrh se rodí nejčastěji v červnu nebo v červenci, případný druhý pak v srpnu nebo září. V každém vrhu přijde na svět průměrně 4 až 5 mláďat. Může se to zdát hodně, tak proč tedy ježků ubývá? Protože na malé i velké ježky číhá ve světě tolik nebezpečí, že se pouze polovina narozených ježčat dožije dospělosti a asi jedna pětina se nedožije opuštění rodného hnízda. Narodit se jako ježek je tedy poměrně rizikové „povolání“.
Než přijdou ježci na svět
Všechno začíná na jaře, když se dospělí ježci probouzejí ze zimního spánku. To se děje v březnu a dubnu a v té době je ježčí prioritou pořádně se najíst, protože jim zimní spánek ubral většinu tukových zásob. Ježčí námluvy začínají někdy už v dubnu a probíhají až do srpna, hlavní sezóna shánění partnerů je v květnu a červnu.
Námluvy ježků bývají dost hlučné, ježci dokážou dost nahlas funět a supět. Pokud se k tomu připlete i jiný sameček, můžou se o samici poprat. Když se samec se samičkou spáří, jdou si každý po svém. Většinou si hledají další protějšek, protože jedna chvilka vášně nezaručuje, že samička zabřezne. Jak je možné, že se ježci při páření nezraní? Samička musí své bodliny co nejvíce položit, aby na ni mohl sameček vlézt a neporanil se při tom.
Samička je březí přibližně 32 dní, za tu dobu si musí vybudovat hnízdo pro svoje mladé. Ježci netvoří stálé páry, takže paní ježková se stará o všechno sama.
Jak se rodí ježci?
Po směru bodlin nebo proti? Ani jedno. Když přicházejí ježčata na svět, mají bodlinky schované pod kůží. Během prvních pár hodin na světě jim kůže oschne a splaskne a malé světlé bodlinky pomalu vystoupí na povrch. Ježci váží po narození jen asi 25 gramů a mají kolem 100 světlých bodlinek. Pokud se narodí více než běžných 4 až 5 mláďat, zvyšuje se tím riziko, že nebude dost mateřského mléka pro všechny.
Prvních 6 týdnů na světě
Měsíc a půl je doba, během které se ježci naučí všechno, co budou v životě potřebovat. Po 6. týdnu, kdy váží přibližně 300 g, už se osamostatňují.
Po narození se ježci živí mateřským mlékem, mají dokonce i mléčné zuby stejně jako jiní savci.
Na začátku třetího týdne se ježkům otevírají oči a konečně vidí svět kolem sebe, i když jsou celý svůj život krátkozrací. V tomto období se jim prořezávají první dospělé zuby. Ježčata tráví většinu času v bezpečí svého hnízda, i tak ale sem tam ochutnají i něco jiného než mléko od mámy. Probíhá to tak, že jim ježčí máma pevnou stravu předkouše a nabízí po malých porcích. Bílé bodlinky, se kterými se ježci narodili, jsou postupně nahrazovány klasickými hnědými bodlinami. Čím víc hnědých bodlin ježkům roste, tím ty původní ustupují do pozadí, až o ně pak přijdou během obměny bodlin. Je to podobné, jako když zvířata línají, staré bodliny odpadávají a nové dorůstají.
Pátý a šestý týden už se ježčata vydávají spolu s mámou na průzkumy okolí, učí se, jak si obstarat potravu, tedy ulovit nějaký hmyz (brouky, housenky, žížaly, plže…). Ráno se všichni společně vracejí do hnízda, kde přes den odpočívají.
Po 6. týdnu věku jsou ježci takoví malí dospělí, vzhledem vypadají dospěle, jen musí ještě trochu poporůst. Opouštějí své rodné hnízdo a každý se sám vydává do světa.
První zima ježčat
Zatímco ježčí máma se po opuštění ježčat musí zase dostat do formy (především se musí znovu pěkně vykrmit), malí ježci začínají zcela sami objevovat svět. Ani sourozenci nežijí dál spolu, každý jen sám za sebe. První rok je nejrizikovější, protože ježci nemají dostatek zkušeností.
Pokud má samice ještě druhý vrh v srpnu nebo dokonce až v září, malí ježci nemusí stihnout přípravu na zimu. I proto se doporučuje kromě jarního přikrmování ježků také podzimní krmení. Mláďata se ukládají k zimnímu spánku někdy až ke konci listopadu, pokud se jedná o druhý vrh narozený až na sklonku léta, tak jim na nabrání tukových zásob moc času nezbývá. V tomhle mají jarní ježčata jednoznačnou výhodu a větší pravděpodobnost, že zvládnou hibernaci v pořádku.
Je evidentní, že život ježků ubíhá daleko rychlejším tempem než ten náš lidský. Jen 6 týdnů mají ježčata na to, aby se naučila od mámy vše důležité, co budou ve svém životě potřebovat. Pouze dva až tři týdny chodí ježčata s mámou na noční vycházky, při kterých se učí orientovat se v terénu a lovit si potravu. A protože i lidé mohou přispět k tomu, aby ježci zvládli přechod do dospělosti a především první zimní spánek bez úhony, za týden vám přineseme nějaké tipy, jak ježčatům život malinko usnadnit.
Více o ježcích kolem nás si můžete přečíst v našem ježčím seriálu.
Úvodní foto: pixabay.com
Comments are closed, but trackbacks and pingbacks are open.