Díky vám pomáháme: Chráníme mořské želvy

Léta jsem toužil podporovat nejen tuzemské ochranářské aktivity, ale i ty v zahraničí. Tam jde obvykle za málo peněz udělat hodně muziky. Jen jsem chtěl mít jistotu, že naše peníze neskončí někde úplně jinde. Až jsem se dozvěděl o Hančiném projektu na ochranu mořských želv. No a po setkání s Hankou jsem pochopil, že mám nejen jistotu, že darované peníze půjdou na smysluplné věci, ale že Hanka je nejen hlavou celého projektu, ale i duší, srdcem a motorem. A protože je to akční člověk, který ví, že peníze nerostou na stromě a je potřeba jim jít naproti, nebylo co řešit a pomáháme taky želvám. Rozhovor vznikal po e-mailu a vlastně  jsem se Hanky ani nezeptal, zda je zrovna v Čechách, nebo někde u želv. Jsem zvyklý, že je tak trochu všude.

 

Jak se, Hanko, dařilo mořským želvám v roce 2020?

Mořským želvám, jako živočichům, se dařilo loni lépe než kdykoliv jindy za posledních několik desítek let. Dobré zprávy chodily z celého světa: v Indii dříve běžně probíhaly takzvané arribadas = hromadná kladení až tisíců mořských želv karet zelenavých, v posledních letech tu ale kvůli množství v noci osvětlených lodí, zlodějů vajec atd. už želvy hromadně nekladly.

Ale teď, když byli lidé zavření ve svých domovech kvůli koronaviru, se želvy vrátily a několik tisíc jich na konci března na indickém pobřeží nakladlo svá vejce. Podobné zprávy přicházely i z Brazílie (stovky karet pravých) nebo z Thajska. Tam, kde poslední roky bývaly noční večírky turistů na pláži, teď kladly vejce kožatky velké.

Také u nás v oblasti Berau v Indonésii jsme loni zaznamenali více samic kladoucích vejce než v minulých letech. To jsou dobré zprávy. Bohužel jsou ale i špatné. Mnoho lidí v Indonésii a v dalších zemích přišlo kvůli pandemii o práci, proto se snažili získat peníze ve zvýšené míře i nelegálně. Objevilo se proto více pytláků. Štěstí bylo, že jsme díky dárcům byli celý rok schopni zajistit ochranářům plat, takže byli každodenně na ostrovech, a pytláci, kteří připlouvali na líhní pláže, měli smůlu.

Má cenu chránit mořské želvy, i když se s nimi třeba za celý život osobně nesetkáme?

Rozhodně to má smysl, i když se třeba nechystáme na dovolenou tam, kde želvy žijí. Svět je propojený a mořské želvy mají v oceánu důležité role. Jediná kožatka sežere i 200 kg medúz denně, kareta pravá zvyšuje diverzitu korálových útesů, kareta obrovská žere mořskou trávu a udržuje tak mořské louky, které fungují jako chráněné školky pro plůdky ryb, které když vyrostou, jíme někdy i my. Želvy pomáhají udržet moře zdravé a zdravé moře má vliv i na klima a další celosvětové jevy. Navíc mořské želvy jsou tu už 110 milionů let, byly tu ještě před dinosaury, často mě napadá otázka: Jakým právem bychom je měli nechat vymřít? V projektu jde ale také o vzdělávání dětí a rozvoj místních lidí, nejen o želvy.

Čím jsou mořské želvy nejvíce ohrožené?

Největším problémem v Indonésii je přímý sběr želvích vajec na prodej a zabíjení želv pro maso či želvovinu. Celosvětově je obří problém intenzivní rybolov a znečištění moří. Kvůli klimatické změně se zvedá hladina moří, a hrozí tak častější zaplavení vajec – z takových vajec se nic nevylíhne, navíc vyšší teplota způsobuje, že se dnes na mnoha místech líhnou jen samice. Nejčastějšími predátory vajec a mláďat jsou nepůvodní psi a krysy. Kvůli rozvoji pobřeží ubývá pláží, navíc světlo pronikající na pláže z hotelů a vesnic dezorientuje mláďata a způsobuje, že místo do moře jdou za světlem do vnitrozemí. Ohrožení je mnoho, s většinou z nich se ale dá něco dělat.

Na jaké problémy při přímé akci v terénu v Indonésii nejčastěji narážíš?

Nejčastější je nepochopení lidí. Místní myslí tady a teď, došlo by jim, že jsou želvy ohrožené, až kdyby na místě žádné želvy nebyly. Teď ještě želvy vidí, tak se jim zdá vše v pořádku, i když od starších lidí ve vesnici slyší, že dříve bylo želv mnohem více. Lidé přemýšlí nad svým okamžitým profitem, nezajímá je, že za 20 let k nim nebudou jezdit turisti, když budou mít zničenou přírodu. Toto krátkodobé myšlení se bohužel týká i vlády. Práce v Indonésii je o neustálém vysvětlování. Jednodušší je to s dětmi, jsou otevřenější a je snazší v nich probudit pozitivní vztah k přírodě. Kromě toho často řešíme technické problémy – na našich ostrovech není sladká voda, musí se tedy pro ochranáře dovážet. Někdy se také porouchá loď, což je 60 km od pobřeží velmi nepříjemné. Od podzimu 2019 už alespoň máme solární panely, a tedy stabilní elektřinu a fungující vysílačku, to hodně zvýšilo bezpečnosti i komfort na ostrovech.

Jaká je odezva na tvoje aktivity od lidí v Indonésii?

Od dětí, učitelů a lidí, kterým záleží na přírodě, máme odezvu skvělou. Pytláci by se nás samozřejmě nejraději zbavili. Tím, že se ale kromě přímé ochrany věnujeme i vzdělávání a rozvoji místních lidí, vnímají zdejší obyvatelé, že se staráme o jejich děti, že se lidem pokoušíme ukázat alternativy, to nám ve vztahu s nimi velmi pomáhá. Pro ochranu přírody jsou místní obyvatelé klíčoví, bez nich se to dělat nedá.

Podporují vás nějak místní vlády na ostrovech, kde působíte?

Od vlády máme povolení k činnosti a smlouvu o spolupráci na několik let. To je bohužel všechno a i to bylo těžké získat. Žádat o finanční podporu je nereálné, v Indonésii zatím řeší zdravotnictví a vzdělávání a ochrana přírody je pro ně naprosto nicotná nedůležitá záležitost. Jak jsem zmiňovala, důležitost toho zjistí, až když jejich příroda zmizí. Bohužel.

Kolik dní v roce trávíš s želvami v terénu?

Jak který rok. Dříve jsem byla v Indonésii 4 roky v kuse, teď je to tak měsíc až 2 v roce. Mám ale téměř 20 místních zaměstnanců (12 v Berau na Borneu a 6 na ostrově Lembata na východě Indonésie) a ti s želvami pracují každý den.

Jaké jsou nejčastější pasti na turisty v oblasti Indonésie? Co bychom při cestě do Asie rozhodně neměli podporovat?

Pasti na turisty? Nejdůležitější mi přijde zamyslet se nad tím, co kupuji. Opravdu potřebujeme ochutnat želví vejce či maso nebo se ozdobit náramkem z želvoviny? Další věc, a to se týká bohužel i Srí Lanky, Malajsie a dalších zemí, jsou centra na ochranu želv, kde se zdravé želvy drží v bazénech, aby si je mohli turisté prohlédnout.

Těmto želvám v bazénu zakrní svaly (nemohou přirozeně plavat), nevyvinou se jim dostatečně plíce (není tam hloubka), nemají přirozenou potravu a hlavně ztratí instinkt, kam se v dospělosti za 20 – 30 let vrátit, naklást vejce. Navíc centra vejce vykupují od lidí, kteří je sebrali na pláži, čímž se akorát podporuje nelegální kradení vajec ohrožených želv z pláží. Každý se může rozhodnout, zda chce svou návštěvou tato centra podporovat či ne a raději navštíví taková, kde může s červenou čelovkou pozorovat samice při kladení vajec či pouštět mláďata do moře hned po vylíhnutí.

Co by mořským želvám nejvíce pomohlo?

Zvýšení informovanosti lidí, místních i turistů. Lidé by rozuměli důležitosti želv a příčinám ohrožení těchto kriticky ohrožených plazů a snažili by se jednat tak, aby nepřispívali k jejich ubývání.

Kdyby mohly mořské želvy mluvit, co by lidem vzkázaly?

Záleželo by, jakou by měly povahu. Některé by možná křičely a snažily se upozornit na ohrožení přírody, jiné by jen kroutily hlavou a nechápaly, proč produkujeme tolik plastů, které si ony želvy pletou se svou potravou, s medúzami. Byly by zmatené z rychlých změn, které teď probíhají, a divily by se, proč jejich strategie, které fungovaly sto milionů let, teď nefungují.

Jak vám pomáhají peníze od Zelené domácnosti, našich zákazníků a dalších milovníků přírody?

Velmi. Peníze umožňují činnost projektu v Indonésii – platy pro ochranáře, dovoz sladké vody a potravin na ostrovy, benzín do lodě. Díky darům můžeme tisknout materiály pro děti do škol. Zájem lidí o výrobky z kokosu způsobuje, že místní mají alternativní příjem a nevyrábí už suvenýry ze želvoviny.

Kdybys měla kouzelný prsten a mohla na světě kolem nás něco změnit, co by to bylo?

Přála bych si, aby se teď po covidu nevrátilo vše do starých kolejí, ale aby naše další kroky vedly nějak lépe do promyšlenější a udržitelnější budoucnosti. Abychom se k sobě navzájem i k životnímu prostředí chovali lépe, smysluplně a zodpovědněji.

 

Více o projektu Chráníme mořské želvy najdete na jejich webu.

Výrobky z kokosu a věci s motivem mořských želv zakoupíte a tím projekt podpoříte ZDE.

—————————————————————–

Díky zákazníkům Zelené domácnosti jsme za rok 2020 mohli darovat 51 000 Kč na přímou ochranu mořských želv a na vzdělávací projekty, které Hanka v Indonésii i u nás koordinuje.

Děkujeme, že s námi pomáháte přírodě!