Díky vám pomáháme: Česká společnost ornitologická

Zdeňka znám řadu let. Ještě nikdy jsem ho neviděl se rozčílit, což ve chvíli, kdy musí ukočírovat organizaci, která není zrovna malá, zaslouží obdiv. Rozhovor vznikal po e-mailu, ale ze zkušenosti vím, že když je něco potřeba, Zdeněk vždy bere telefon a snaží se poradit, jak ptákům kolem nás pomoci.

Jak se, Zdeňku, dařilo ptákům v Česku v roce 2020?

Takto souhrnně se dá odpovědět jen těžko. Pod jedním slovem „ptáci“ se skrývá asi 200 druhů, které u nás hnízdí, a dalších zhruba 200, které zimují či protahují. A každý z nich má jiné potřeby, využívá jiné prostředí, potravu, potřebuje jiné klima. Máme tedy ptáky, kteří ubývají – k těm patří po mnoho let polní ptáci, a nejinak tomu bylo loni. A jiným druhům se dařilo lépe – třeba strakapoudi nebo datli si užívají dočasné hojnosti v lesích s kůrovcem.

Trávíš více času v terénu mezi ptáky nebo v kanceláři s lidmi?

Momentálně asi nejvíc sám doma s obrazovkou. Celkově je moje práce kancelářská a jednací. I když se snažím trávit s ptáky nějaký čas každý den, byť třeba jen pár minut na zahradě, je to pro mne volnočasová aktivita, jako pro většinu lidí.

Zbývá ti vůbec nějaký volný čas? Jak ho trávíš?

Kromě ptáků a přírody vůbec mne velice naplňuje práce s dětmi, takže každou druhou sobotu věnujeme se ženou přírodovědnému kroužku. Kontakt s dětmi, kde člověk vidí bezprostředně výsledky své práce, mi v současnosti hodně chybí.

Kteří volně žijící ptáci u nás patří k těm nejohroženějším?

Ani na tuto jednoduchou otázku není jednoduchá odpověď. Můžeme si vybrat z několika přístupů, podle čeho budeme ohroženost měřit – třeba zda se koukáme z celosvětového nebo jen českého úhlu pohledu. Nebo zda bereme v úvahu jen ptáky hnízdící, nebo i ty, kteří se k nám občas zatoulají. Sám mám proto raději otázku, kterým ptákům je nejdůležitější se věnovat? A sem by určitě patřili již zmínění polní ptáci – skřivani, strnadi, čejky, koroptve, … – i když jsou početnější než mnohé jiné druhy, potřebujeme celkovou změnu hospodaření v krajině, aby se z nich ohrožené druhy nestaly. Dále můžeme zmínit mokřadní ptáky, z nichž řada už z Česka téměř nebo úplně vymizela – kolihy, břehouše, vodouše, … I u nich je klíčový celkový přístup ke krajině a k jejich specifickému prostředí. A pak jsou druhy na pokraji vymizení, jako je třeba sýček nebo raroh. Tam je nutná ochrana každého jednotlivého hnízda, pokud je chceme v české přírodě zachovat.

Které druhy se naopak dokázaly činnosti člověka nejlépe přizpůsobit?

Obecně se jedná o druhy nazývané generalisty, tedy druhy bez výrazných nároků na prostředí. To jsou všichni ti kosové, holubi, straky, sojky nebo některé sýkory, kteří dokáží využívat velmi rychle se měnící prostředí měst a obcí.

Je něco, co by pomohlo všem ptákům najednou, bez ohledu na konkrétní druh?

Méně chemie a méně jedů v přírodě. Současná lidská civilizace si otravuje prostředí tempem, které přirozené procesy nestačí kompenzovat. Proto ubývají polní ptáci. Ale příroda je jednak propojená, jednak se chemikálie dostávají i přímo do vody nebo do půdy, prostředí se postupně ochuzuje a vzniká antropogenní poušť. A ptáci stojí většinou na vrcholu potravního řetězce a jsou nápadní – jejich ubývání by mělo být hodně varovným signálem.

Jak lidé ptákům třeba nevědomky škodí?

Nepřemýšlením o následcích svých činů a lhostejností. Ať už se to týká chemie na zahrádce, skleněných ploch, pracích prášků nebo krmení kachen pečivem. Ať dělám cokoli, vždy musím přemýšlet, jaké dopady může moje činnost mít a zda bych se nemohl chovat k okolí ohleduplněji. A samozřejmě si nesmím říct: „Co je mi po tom, že nějací ptáci (brouci, ryby, šneci, kytky, …) trpí nebo zdechnou?“

Mají ptáci svoji osobnost, nebo se chovají všichni v hejnu stejně?

Ptáci toho s námi mají společného mnohem víc, než by na první pohled vypadalo. Nejenže mají svoji osobnost a jedinečné povahové rysy, ale znají a poznají se navzájem třeba i podle hlasu.

Jaké procento ptáků nepřežije zimu?

Jakých ptáků a jakou zimu? Velmi těžko můžeme zobecňovat, chceme-li zahrnout tak rozdílné druhy, jako jsou třeba orli s jedním mládětem ročně a modřinky, které za sezónu odchovají dvacet i více mláďat. Ale aby kterýkoli druh nepřibýval ani neubýval, musí od dvou rodičů přežít do další generace zase jen dva jedinci. Všechna ostatní mláďata tvoří přirozenou nadprodukci, která má v přírodě svoji funkci, ale dalšího hnízdění se nedožije. A podle toho, jak krutá je zima, případně jaké podmínky jsou zrovna na tahových cestách nebo na zimovištích, si zimní období vybírá svoji daň.

Jak můžeme ptákům pomoci, aby jich neubývalo?

Nejen můžeme, ale měli bychom. Nejen kvůli ptákům samotným a kvůli tomu, že je máme rádi, ale především protože jejich úbytek nám signalizuje zásadní změny i v našem životním prostředí. Začít bychom měli jak u sebe – třeba omezením domácí chemie, nakupováním potravin z ekologického zemědělství – tak bychom neměli zapomínat na systémové problémy, které vyžadují politická řešení. V letošním roce nás čekají volby do poslanecké sněmovny a každý se můžeme na stejnou otázku zeptat kandidátů na poslance.

Proč se říká “nadávat jako špaček“?

Pro názornou odpověď doporučuji umístit poblíž bydliště budku pro špačky a v době hnízdění se k ní přiblížit. Není nad osobní zkušenost. (Ve staré jabloni a v budkách na zahradě nám hnízdí pět a víc párů, toto představení na celé jaro mohu vřele doporučit.)

Poznají volně žijící ptáci “svoje lidi“? Vědí, že jsem to já, kdo jim sype na krmítko?

Alespoň někteří ptáci rozhodně lidi rozlišují. U některých to ale může být spíš zvyk na určitý typ našeho chování než že by přímo “poznali“ konkrétního člověka.

Chodí k nám na krmítko pravidelně bažanti, neberou s sebou ale samičky. Znamená to, že tu samičky nežijí, nebo proč nepřijdou spolu s nimi?

Bažanti netvoří pevné rodinné svazky, samičky zřejmě chodí někam jinam. V okolí určitě žijí, protože jinak by se ti samci neměli z čeho vylíhnout.

Dali by se nějak přírodně regulovat hraboši pomocí volně žijících ptáků?

Přirození predátoři, nejen ptáci, ale i lišky, lasičky a další savci, nemohou zabránit gradaci hrabošů. Cyklické kolísání početnosti populací je u drobných savců součástí jejich přirozenosti, nezabrání mu jedy ani dravci. Ve zdravé krajině s dostatkem predátorů budou ovšem gradační vrcholy podstatně plošší, hrabošů nebude v době maxima tolik. Dravci tedy pomohou udržet ekonomické škody na přijatelné úrovni.

Kdyby mohli ptáci mluvit, co by lidem vzkázali?

Podle toho, jak se lidé chovají k přírodě, tak se obávám, že by to nebylo nic pěkného.

Jak se staví stát k ochraně přírody a konkrétně ptáků?

Máme celkem kvalitní zákony, byť je pokusů o jejich oslabení nepočítaně. Otázka je, do jaké míry ty zákony dodržujeme. Zde je určitě hodně co zlepšovat, a začít by měl opět každý u sebe. Stát jsme my všichni. Osobně bych byl nejraději, kdybychom žádné zákony na ochranu přírody a žádné ochranáře neměli, protože by si lidé natolik vážili životního prostředí, že by ochranáři nebyli potřeba.

Jak vám pomáhají peníze od Zelené domácnosti, našich zákazníků a dalších milovníků přírody?

V České společnosti ornitologické se snažíme vytvářet podmínky pro vzácné ptáky v ptačích rezervacích a parcích. Vykupujeme pozemky a hospodaříme na nich šetrně, výsledkem je návrat nejen vymizelých ptačích druhů (jako vodouše rudonohého do východních Čech), ale i žab, hmyzu a dalších bezobratlých. O výsledku se může každý přesvědčit na vlastní oči v ptačím parku Josefovské louky u Jaroměře. Právě na něj přispívá Zelená domácnost – Josefovské louky jsou již řadu let mezi projekty, na které, když si je zákazníci zvolí, Zelená domácnost přispěje 5 % z jejich nákupu. Členové ČSO mají navíc u Zelené domácnosti slevu 5 % na celý nákup. A v neposlední řadě podporuje Zelená domácnost i program sčítání ptáků na krmítkách Ptačí hodinka. ČSO zase ráda doporučuje zboží, které Zelená domácnost nabízí pro ptáky – ať již se jedná o budky, krmítka nebo krmivo pro ptáky, vše to je opravdu špičková kvalita. Se Zelenou domácností se nám velmi dobře spolupracuje, vřelé díky! Obecně firemní a individuální dárcovství je důležitá součást financování ČSO – a mám ohromnou radost, že stále přibývá lidí, kteří neváhají na ochranu ptáků a přírody vůbec přispět- zvláště podpora individuálních dárců každým rokem stále stoupá.

Dárci nejvíce přispívají na ptačí parky a rezervace – ty jsme v loňském roce rozšířili o tři další území – ptačí parky Mnišské louky a Kosteliska a ptačí rezervaci Malá Lipová, hnízdiště vlh pestrých. Kromě ptačích parků však dárci významně přispěli i na vydání druhého evropského hnízdního atlasu, pomohli pořídit nové štěně do psí protitravičské jednotky, podporují ochranu sýčků, stěhovavých ptáků a další činnost ČSO.

Kdybys měl kouzelný prsten a mohl na světě kolem nás něco změnit, co by to bylo?

Bylo by krásné, kdyby všichni lidé viděli krásu přírody všude kolem sebe. Něco, co je krásné, přece nemůžeme ničit. A to by bylo ku prospěchu ptáků i nás lidí.

 

Více o České společnosti ornitologické najdete na jejich webu.

—————————————————————–

Díky zákazníkům Zelené domácnosti jsme za rok 2020 mohli České společnosti ornitologické darovat 40 000 Kč na rozvoj Ptačího parku Josefovské louky.

Děkujeme, že s námi pomáháte přírodě!