Díky vám pomáháme: Rezervace velkých kopytníků Milovice

Jestli jste někdy nakupovali na e-shopu Zelené domácnosti, tak asi víte, že na konci nákupu vás čeká milá povinnost, a to vybrat si, kterému z podporovaných projektů má věnovat náš obchod 5% z hodnoty objednávky. Projekty na pomoc přírodě kolem nás podporuje Zelená domácnost dlouhodobě, je to součástí naší filosofie už od založení, bez toho bychom to nebyli my. Abyste věděli, na co svým nákupem u nás přispíváte, přinášíme vám sérii rozhovorů s lidmi, kteří za těmito projekty stojí. Nakoukneme trochu do zákulisí fungování jednotlivých organizací a zjistíme, proč je naše i vaše podpora tak moc důležitá.

Rozhovor s Daliborem Dostálem, ředitelem o.p.s. Česká krajina

Dalibora obdivuji za to, jak dokáže překonávat různé byrokratické překážky státní správy. Však jsem mu nedávno říkal, že by za to měl mít svatozář a že já bych ty úředníky, co umí říkat jen „to nejde“, někdy přetrhnul vejpůl. 😊

Rozhovor vznikal po e-mailu, ale loňská exkurze v rezervaci s Daliborovým výkladem na mě udělala opravdu dojem.

Jak se dařilo velkým kopytníkům v roce 2020?

Po pěti letech extrémního sucha, která provázela naši první rezervaci v bývalém vojenském prostoru Milovice od jejího vzniku v roce 2015, byl loňský rok prvním rokem bohatým na srážky. Prospělo to nejen velkým kopytníkům, kteří měli po pěti chudých letech poprvé k dispozici bohatější pastvinu, ale také dalším živočichům. Loni se vůbec poprvé od vzniku rezervace velkých kopytníků v místních tůních rozmnožily současně dva druhy žab. Konkrétně ropucha zelená a skokan štíhlý. A tůně bohaté na vodu přilákaly i nový druh žáby, skokana zeleného.

Kolik hodin denně strávíš v terénu a kolik v kanceláři?

To se nedá srovnat. Práce u počítače mi zabírá 15 až 16 hodin denně. Do rezervace se dostanu dvakrát třikrát za měsíc tak na dvě hodiny. Někdy mi vyjde čas jen jednou za dva měsíce. Krásy rezervace znám spíše z krásných snímků, které mi pravidelně posílají naši fotografové, než že bych se z nich mohl často těšit na vlastní oči. Byrokracie je v tomto ohledu neúprosná, než stačím vyřídit jeden požadavek úřadů, přistane mi v datové nebo poštovní schránce další…

Zbývá ti vůbec volný čas a jak ho trávíš?

Bohužel, když k práci u počítače přičtu dobu vyhrazenou na spaní a jídlo, v týdnu mi žádný volný čas nezbude. Za posledních několik let jsem neměl volnou ani většinu víkendů. Odvezu třeba rodinu na chatu, kde zase zasednu k počítači a většinu času něco řeším. Ale dlouhodobě je něco podobného samozřejmě neudržitelné. Zdraví se začíná připomínat, takže se od konce loňského roku snažím alespoň několikrát týdně vyrážet na zdravotní procházky. Několik posledních dnů mi už ale bohužel zase nezbyl čas… Ale těším se, až tohle náročné období pomine, budu trávit více času v přírodě. To byl ostatně jeden z důvodů, proč jsem s projektem před lety začínal.

Je potřeba o přírodní rezervaci nějak pečovat nebo se o vše postará příroda?

Příroda se naštěstí postará o většinu všeho důležitého. Naší úlohou je hlavně kontrolovat. Jestli je v napajedlech voda, jestli je v pořádku ohradník ohraničující rezervaci a jestli jsou zvířata zdravá a bez zranění. A pomáhat s tím, co zvířata sama nezvládnou, protože jsou na uzavřeném území. Tedy s převozem mláďat do nových rezervací, případně s přípravou a plánováním nových lokalit. No a za naše čtyřnohé svěřence samozřejmě děláme všechnu tu nutnou administrativu. 🙂 Některá zvířata musíme registrovat až pětkrát do odlišných seznamů a databází.

Pokud má nějaký kopytník v rezervaci zdravotní problém, necháváte to na přírodě, nebo ho léčíte?

Zvířata jsou naštěstí nemocná minimálně. Určitě spolu s veterináři řešíme situace, kdy by zvíře dlouhodobě strádalo a trápilo se. To není náš cíl.

Jak spolu vycházejí jednotlivé druhy zvířat? Zubři, koně a pratuři.

Zvířata se na pastvině většinou míjejí, ale občas se stáda prolínají, což pak vypadá archaicky, jako z obrazů Zdeňka Buriana. Jen pokud se stáda potkají u napajedel, občas to zajiskří. Silnější dávají najevo slabším, kde je jejich místo. Ale nejde jen o přetlačování v rámci různých druhů, ale i v rámci hierarchie jednotlivých stád.

Je možné si domluvit v milovické rezervaci exkurzi?

Je to možné, ale zatím to moc nepropagujeme. Naše kapacity jsou už nyní omezené a přetížené, a právě exkurze nám ukrajují poslední zbytky volna z víkendů. Ale do budoucna plánujeme, že bychom zavedli nějaký ustálený systém. Bude k tomu ale potřeba souhlas vlastníků pozemků, kde máme rezervace umístěné.

Zůstávají všechna zvířata v rezervaci v Milovicích nebo je i někam převážíte, kolik je teď ve stádu v Milovicích zvířat?

Díky přírůstkům z Milovic a naší druhé rezervace v Národním parku Podyjí již vzniklo dalších sedm rezervací na různých místech České republiky. Ty založily další ochranářské organizace nebo jednotliví ochranáři, kterým se pastva velkých kopytníků líbila jako efektivní způsob péče o krajinu. V Milovicích nyní zůstalo na sedm desítek divokých koní, 27 zubrů a 26 praturů. Několik zvířat odjelo také do rezervací nebo chovných zařízení v Německu nebo Nizozemí. Další převozy do zahraničních rezervací plánujeme na letošní rok.

Bude se přírodní rezervace v Milovicích rozšiřovat?

Letos by se nám snad již mělo podařit rezervaci dokončit. Pokud to vyjde, podaří se zachránit další desítky hektarů ohrožené přírody, kde by jinak druhy rostlin a živočichů, které potřebují otevřenou a pestrou krajinu, postupně vymřely. Dokončení rezervace je samozřejmě finančně velmi náročné. Proto musíme moc poděkovat všem, kdo na něj finančně přispěli a dál přispívají. Třeba nákupem na Zelené domácnosti.

Dostávají zvířata na pastvině nějaké krmení navíc, nebo žijou pouze z toho, co v rezervaci vyroste?

Zvířata si celoročně vystačí s tím, co najdou na pastvině. Odpovídá to jejich přirozeným biorytmům. Na jaře a na podzim mají období dostatku, v zimě se uskromní a spásají starou trávu nebo okusují kůru či větvičky náletových dřevin.

Za šest let vzniklo v Česku celkem devět rezervací velkých kopytníků. Budou přibývat další?

Zájem je určitě velký. Ozývají se nám národní parky, chráněné krajinné oblasti, sdružení obcí, kraje. Limitem je hlavně zmíněná administrativa. Už teď jsme na hraně nebo za hranou našich současných kapacit. Ale snažíme se pomáhat, aby rezervace vznikaly i na dalších místech. Jen se tomu bohužel nemůžeme věnovat systematicky a naplno, přednost mají všechna ta hlášení a formuláře, které pořád někam posíláme.

Kdyby mohli divocí koně mluvit, co by lidem vzkázali?

Prosím, nekrmte nás. Vystačíme si s tím, co najdeme na pastvině. Pokud nám chcete pomoci, přispějte na to, aby mohla vzniknout někde další nová rezervace.

Jak vám pomáhají peníze od Zelené domácnosti, našich zákazníků a dalších milovníků přírody?

Velmi výrazně. Každá neziskovka, která využívá dotace a granty, má do posledního haléře určené, na co může přidělené peníze využít. Když se pak něco porouchá, nebo se objeví jiný nenadálý náklad, nemá na to žádné zdroje. Peníze, které dostáváme od Zelené domácnosti, nám pomáhají pokrývat právě podobné nečekané výdaje. A samozřejmě také financovat velké, náročné akce, jako je třeba dokončení milovické rezervace.

Kdybys měl kouzelný prsten a mohl na světě kolem nás něco změnit, co by to bylo?

Omezit zbytečnou administrativu. I jednoduché věci se kvůli rozsáhlé byrokracii stávají složité nebo téměř neřešitelné. Všechno ostatní by šlo mnohem snáz a radostněji.

 

Více o projektu Česká krajina najdete na webu.

—————————————————————–

Díky zákazníkům Zelené domácnosti jsme za rok 2020 mohli darovat 44 300 Kč na rozvoj rezervace velkých kopytníků v Milovicích.

Děkujeme, že s námi pomáháte přírodě!