Recenze: Šesté vymírání: Nepřirozený příběh

Kniha Šesté vymírání se čte téměř sama, díky poutavému stylu psaní autorky se začtete i do témat, která by vás jinak možná nechala chladnými. Na druhou stranu jde o popis skutečností, které více či méně odhalují, jak moc my lidé zasahujeme do fungování naší planety a jakým výzvám teď čelíme, takže to není vždy příjemné čtení. Jestli se občas stydíte za to, čeho všeho jsou lidé schopni, asi vás ten pocit přepadne i během čtení této knihy.

O snižování biodiverzity se dozvídáme ze všech stran a kolikrát jsme svědky tohoto procesu v přímém přenosu. V knize najdete 13 příběhů o tom, jak se stane, že nějaký organismus zmizí z povrchu zemského. A nejde jen o příběhy z doby nedávné, ale i několik milionů let staré. To je jeden z těch případů, kdy si lidstvo může oddechnout, že výjimečně za nic nemůže. Příčinami těchto dávných vymizení mnoha druhů jsou zalednění, globální oteplování (před současným oteplováním už několik změn klimatu proběhlo) nebo třeba dopad asteroidu. Kromě zkoumání doby dávno minulé je několik kapitol věnováno druhům, které vymřely během dvacátého století, nebo jsou v současnosti kriticky ohrožené. Tyto situace už jsou poměrně detailně zmapovány a dokazují, že změny, které jsou způsobené lidskou činností, jsou natolik rychlé, že rostliny a živočichové žijící s námi na Zemi občas nestíhají držet krok, tedy adaptovat se na změny.

Všechno, co dnes žije, a každý živý tvor je potomek organismu, který nějakým způsobem přežil dopad asteroidu.

Komu bych knihu doporučila?

Určitě každému, kdo se zajímá o historii planety, biodiverzitu a ekologii. Čtení je to místy neveselé, na druhou stranu fascinující, protože z pohledu stáří Země jsme se my lidé jako homo sapiens vyskytli na planetě vlastně “nedávno“. Tento kontext mi přišel asi nejzajímavější. Kniha vás navíc ponouká přemýšlet o všem globálně. Jednotlivé příběhy dokazují, že nejsme ani tak obyvateli jednoho města, ani státu, snad ani kontinentu, ale všichni jsme obyvateli jedné planety, naše činy mají kolikrát dalekosáhlejší důsledky, než si v první chvíli uvědomujeme.

Kniha nenabízí žádné řešení ani klíč k tomu, jak k současnému stavu věcí přistoupit. Bez příkras popisuje věci tak, jak jsou. Pro mě je dobrá zpráva už jen to, že tato publikace vyšla. Elizabeth Kolbert za ni dostala Pulitzerovu cenu a kniha se stala bestsellerem. Beru to jako známku toho, že se snad lidstvo dostává do období intenzivnější sebereflexe, což by mohl být první krok ke změně priorit do budoucna. Některé takové náznaky najdete ostatně už i v poslední kapitole knihy.

Úvodní foto: Zelená domácnost