Každoroční evergeen, bouřlivé FB diskuze mezi milovníky ptáků o celoročním přikrmování ptáků, je opět v centru dění. Na jedné straně lidé, kteří jsou proti, argumentují fotkami nemocných ptáků, kdy je přeci každému jasné, že za to mohou plná krmítka, a tím, že je teď všude ptačí potravy dost. Na straně druhé lidé, kteří to vidí opačně a argumentují fotkami monokulturních lánů, kde najít pro ptáky potravu je asi stejné, jako hledat potravu na saharské poušti, a informacemi o dramatickém úbytku hmyzu kolem nás.
Tématu se věnuji dlouho a napsal jsem o těchto sporech v minulosti několik blogů (linky na ně najdete pod článkem). Stále více mě trápí, že pro všechny tyto bouřlivé spory lidé vidí jen černobíle a pod heslem, kdo není s námi, jde proti nám, létají éterem odsudky a někdy i nadávky z obou stran.
Nehodlám proto nyní nikoho přesvědčovat pro krmení nebo pro nekrmení. Chci vám dnes jen převyprávět jeden příběh. Příběh, který trvá již skoro 15 let na jedné zahradě na malé vesnici cca 30 km od Prahy. Ta zahrada je velká cca 3000 m2 a je naše.
Před lety jsme se rozhodli za přírodou odstěhovat z Prahy a po dlouhém a složitém hledání jsme našli místo, které nás chytlo za srdce. Bylo to místo, kde býval pionýrský tábor, místo, které když komunistický pionýr zmizel v propadlišti dějin, osamělo.
Dodnes si pamatuji, jak to zde vypadalo při první naší návštěvě. Léta nesekaný trávník s prvními pionýrskými dřevinami – břízou a olší. A všude ticho.
Pozemek jsme koupili a skoro do roka a do dne jsme zde postavili dům a kolem něj zasázeli stovky původních českých keřů, stromů a bylinek. Spolu s tím jsme vybudovali jezírko napájené dešťovou vodou, na dům umístili první ptačí budky a instalovali krmítko. Nakonec jsme značnou část pozemku oseli loukou.
Po nastěhování jsme moc ptačích sousedů neměli. Na krmítko, které jsem v té době plnil slunečnicí, jen od podzimu do jara, se střídalo pár sýkorek a sem tam nás navštívil strakapoud a manželé kosovi. Byli jsme za ně rádi, ale mrzelo mě, že je „přehlídka ptáků“ u nás tak omezená. Bavil jsem se se starousedlíky, a ti kteří, měli trochu přehled a zájem, říkali že to je normální, že časy, kdy se tady proháněla hejna vrabců a dalších a dalších ptáků, jsou dávno pryč.
Za rok jsme si v létě pořídili kachny, indické běžce, aby nám pomohly se slimáky. Věřte nevěřte, byla to po letech první drůbež v celé obci. Běhouni slimáky milují, ale nemohou být živi jen jimi. V několika miskách na zahradě proto měli od nás vždy dostatek semínkových směsí pro kachny. Netrvalo dlouho a objevil se u nich první párek vrabců polních. Každý den létali do misek s kachní potravou a už u nás zůstali. Brzy je následovaly další a další druhy ptáků. Když jsem viděl, jak ptákům chutná i mimo zimu, začal jsem mírně přikrmovat i v krmítkách různých typů a náplní. Řekl jsem si, proč by se měli cpát krmením pro kachny, když mohou mít něco svého.
Plynula léta a námi vysázená vegetace rostla. To se projevilo nejen tím, že vznikala další a další místa pro umístění ptačích budek (aktuálně jsme na počtu cca 50 kousků různých typů), ale vzrostlejší vegetace lákala další druhy ptáků na různé bobule, ale i na hmyz, který se k nám začal stahovat na luční květy, květy ovocných stromů a další hmyzí lákadla. Ekologicky obhospodařovaná půda, záhonky a louka kosená 2-3 krát ročně kosou, se zaplnili žížalami a dalšími potvůrkami, které někteří ptáci milují a zdatně loví.
Aktuálně máme více jak 90% budek každoročně obsazených, přestože rozhodně nedodržujeme doporučené vzdálenosti mezi budkami, jak se někde uvádí. Za ta léta se u nás narodilo tisíce vrabců, stovky sýkorek, kosů a desítky méně početných druhů ptáků. „Své“ vrabce dnes vidím v menších hejnech po celé vesnici, kam se přirozeně šíří. Na jaře a na podzim v době migrace se u nás zastavují další druhy ptáků, o kterých pamětnici tvrdí, že je tu neviděli desítky let.
Žádná naše návštěva si nemůže nevšimnout zvukové kulisy, jak se u nás celoročně ptáci překřikují, hašteří, namlouvají, hádají a já nevím co ještě. V době hladového povykování ptáčat z budek dokážeme těmito zvuky z přírody někdy i překřičet všechny ty sekačky, křovinořezy, pily a další vynálezy, kterými je dnes na mnoha místech český zahradní venkov přetvářen na stejně sterilní prostředí bez života, jako jsou monokulturní lány a usychající smrkové lesy kolem. Prostě jsme se za těch 14 let posunuli od hrobového ticha do ptačí symfonie.
Nedokážu říci, co více rozhoduje o tom, že je s námi ptákům dobře, proč u nás někteří žijí celoročně, proč se k nám tažné druhy vrací a proč se u nás tak množí. Bude to jistě kombinace všeho. Dostatku bezpečných hnízdních úkrytů, nabídka celoroční potravy (přírodní, na krmítkách i v kachních miskách), voda v zahradě, nepoužívání postřiků a pestrost zahrady se všemi těmi hustými krásnými keři, kterým při kupování v zahradnictví zahradní „odborníci“ říkají křoví. Jistě pomáhá i to, že prosklené plochy nejsou u nás pro ptáky smrtelnou pastí, neboť jsou polepeny samolepkami proti nárazům ptáků. Taky, že používáme krmítka, ve kterých nemohou ptáci chodit a znečišťovat potravu svým trusem, která jdou dobře vyčistit a desinfikovat, což pravidelně děláme. Také chráníme budky i krmítka proti kočkám a dalším predátorům. A jistě má význam i to, že je tu všechny vidíme rádi a neděláme rozdíl mezi vzácnou návštěvou a ptákem, kterého nějaký chytrák, který chce mít vše pod kontrolou a chce přírodu řídit, označil za přemnoženého. Jak říká moje oblíbená veterinářka „všechno to jsou živé dušičky, je jedno zda je to holub nebo třeba datel černý“.
A co tím vším chtěl autor říci? „Jen“ to, že pomoc ptákům nezačíná, ale ani nekončí u krmení, ale nabízí pestrou škálu možností pro každého, lhostejno zda majitele zahrady, nebo majitele několika okenních parapetů.
Moc bych si proto přál, aby lidé energii, kterou věnují nikdy nekončícím diskuzím na sociálních sítích, věnovali opravdové pomoci přírodě a ptákům.
Vzhlédněme od monitorů a obrazovek, mějme mysl a oči otevřené, koukejme kolem sebe, pozorujme ptáky kolem nás a hlavně jim nabídněme to, co jim každý z nás nabídnout může. A především používejme svůj selský rozum, dokud ho ještě máme. Díky za to!
Linky na další blogy na téma dokrmování ptáků najdete ZDE.