Rostliny a opylující hmyz jsou na sebe často těsně vázány. Podle výzkumů to vypadá, že evoluce rostlin a hmyzu, který rostliny opyluje, probíhala současně. Má to svoji logiku, protože jen některé rostliny jsou schopné se opylit samy nebo pomocí větru či vody. Ostatní jsou na opylujících tvorech existenčně závislé. Tato závislost ale funguje i opačně. Když někde zmizí potrava, hmyz prostě v dané lokalitě nežije.
Kulturní krajina, kde jsou převážně pole a lesy, je co se týče druhové diverzity rostlin i hmyzu trochu ochuzená. Včelky samotářky potřebují biotop bohatý na kvetoucí rostliny, zároveň jim ale nesvědčí polní monokultura a chemické postřiky. Nabízí se možnost květnaté louky, ale ani komerční louka není příliš vhodná, protože se seče příliš často, v pro vývoj většiny druhů hmyzu nevhodnou dobu a její složení odpovídá její užitkovosti (na seno).
Je tu ale ještě další možnost, a tou je zahrádka u domku či chaty. I ta může být útočištěm mnoha zajímavých druhů včelek, navíc svoji zahrádku si můžete upravit podle potřeby tak, že se stane rájem pro všechny včelky z okolí. Stačí si na svém kousku půdy vytvořit zajímavé společenství rostlin, květinový záhon, malou loučku, skalku, nebo prostě biotop, který bude užitečný včelkám i jiným obyvatelům zahrady.
Co včelky samotářky potřebují
Včela medonosná není tolik vybíravá a je schopná sbírat nektar na velké škále květin. Je to dáno hlavně tím, že potřebuje nasbírat velké množství nektaru pro celé společenství i jako zásobu na zimu. Včelky samotářky jsou oproti tomu často vázány jen na určitou čeleď nebo dokonce jen určitý druh květin.
Když budete o své zahradě přemýšlet z hlediska včelek samotářek, je potřeba začít tím, kde se v přírodě nejčastěji vyskytují a z čeho mají největší užitek. Samotářky potřebují pestrou krajinu, ve které najdou nejen místo k vytvoření hnízda (různá zákoutí s materiálem dle svého zaměření), ale také dostatek potravy pro sebe a své potomky (dost rostlin poskytujících nektar a pyl).
Přírodní zahrada pro včelky samotářky
Přírodní zahrada se značně liší od klasické zahrady, na jakou je většina z nás zvyklá. Lidské oko navyklé na geometrické katalogové zahrady se bude možná zpočátku přírodní zahradě trochu bránit. Ale když si na ni zvyknete, zjistíte, že vám může nabídnou daleko víc, než pravidelná zahrada zarovnaná kačírkem a osázená okrasnými keři.
V přírodní zahradě se nepoužívají chemické postřiky, ty proti plevelu, proti škůdcům, ani proti houbám nebo plísni. Místo toho se ale pěstují odolnější, ideálně pro danou lokalitu původní rostliny, navíc na takovém stanovišti a v takovém sousedství, aby měly proti škůdcům co největší šanci. Přírodní zahrada je lákavá pro nespočet druhů, při troše štěstí vytvoříte ekosystém, ve kterém každý škůdce má svého predátora a vaše zahrada bude tím pádem vyžadovat méně zásahů. Neznamená to ale, že by přírodní zahrada nepotřebovala žádnou péči, je to ale spíš běh na dlouhou trať a je jen na nás, zda poběžíme rychle, nebo necháme pracovat a tvořit hlavně přírodu a sami budeme spíše přihlížet a mírně usměrňovat.
Přírodní zahrada pro včelky samotářky obsahuje kromě dostatku potravy také nějaké to místo k hnízdění. Samotářky jsou převážně individuálně bydlící tvorové, podle druhu jsou zaměřené na různé materiály, ve kterých si staví hnízda s komůrkami. Jsou to třeba včelky hnízdící v zemině (jílovém či písčitém podkladu).
Ty potěšíte hromádkou písku, kamenitou zídkou v zahradě spojovanou hliněnou maltou nebo zídkou z neomítnutých porézních nepálených cihel. Jiné druhy osidlují starší ztrouchnivělé dřevo, ve kterém jsou dutiny po původních obyvatelích. Tyto dutinky můžete simulovat i navrtáním dřevěného špalku. Průměr dutinek by měl být v rozmezí od 3 do 8 mm, přičemž dutinky musí být neprůchozí (nevrtejte tedy úplně skrz), průchozí dutinky zůstávají neosídlené. Dalším oblíbeným materiálem jsou stonky, stébla (rákos, bambus) a ulity. Ty můžete vyskládat na nějaké chráněné místo na sebe. Kombinací různého hnízdního materiálu zvyšujete šanci, že se u vás včelky samotářky zabydlí.
Včelky rády hnízdí převážně na suchém dostatečně osluněném stanovišti. Když si vyberou hnízdní stanoviště, budují v něm komůrky a létají sem a tam, aby je naplnily nektarem a pylem. Čas povědět si něco o včelí potravě.
Potrava pro samotářky
Prostřený stůl pro včelky samotářky je zahrada, kde od jara do podzimu něco kvete, což znamená, že jsou zde druhy kvetoucí brzy z jara, po celou sezónu, ale i později na podzim.
Pokud máte prostor a chuť, rozhodně nic nezkazíte pestrou květnatou loukou. Vhodné je suché osluněné stanoviště. Včelkám ale uděláte radost i květinovým záhonem, na který umístíte různé plané trvalky a nepřešlechtěné květiny. Měly by to být původní druhy, v rozumném množství ale poslouží dobře i různé druhy příbuzné těm našim (ze stejné čeledi), i když třeba pocházející ze zámoří. Pozor je třeba dát jen na invazivní druhy – asi znáte takové ty rostliny, které se nejdřív líbí, než vám zaberou polovinu zahrady a vytlačí všechnu původní květenu. Mix původních a nových rostlin tedy není úplně zapovězený, rozhodující je užitkovost pro včelky. Rozmanitá skladba rostlin vám zajistí, že některé pokvetou už při prvních jarních teplejších dnech a některé třeba i za pozdního deštivého podzimu.
Čím začít?
Velmi důležité je charakterizovat si stanoviště, které máme k dispozici. Především z hlediska oslunění, světových stran, vlhkosti/sucha a typu půdy. Položte si otázku: Jaké přírodní stanoviště moje zahrada připomíná? Podle toho pak vyberte rostliny, které do zahrady zasadíte.
Proč se doporučují původní druhy květin?
Není to žádný ekoteroristický výmysl, je to dáno tím, že včelky samotářky jsou na tyto druhy rostlin už specializované. Stejně jako severoamerické druhy samotářek budou radši jsou specializované na severoamerické druhy rostlin. Nemusíte to ale slepě a stoprocentně dodržovat. Vaše zahrádka už má nějaké osazení, to stačí častokrát jen doplnit o rostliny včelkám užitečné.
Péče o přírodní zahradu
Být ve správný čas na správném místě, tak bychom asi shrnuli péči o zahradu pro včelky. Není potřeba žádné zběsilé okopávání a zastřihávání, na druhou stranu určitá forma péče je rozhodně žádoucí.
I trvalky je třeba občas zastřihnout, ale doporučuje se spíše na jaře, kdy už nehrozí, že by ve stvolu přezimovaly nějaké včelky nebo jejich zárodky. Z ostříhaného materiálu můžete vytvořit kompost, nebo ho nadrtit a použít jako domácí mulč. Stejně může fungovat i spadané listí – jako přírodní mulč, který se sám snese z nebe.
Květinová louka
Pokud se rozhodnete vytvořit si na zahradě květinovou louku, je vhodné ji zasít do čisté půdy. Nemusíte ji nijak zalévat. První rok rostou na louce především kořínky lučních květin, vidět jsou hlavně plevely, ty vytrháváme, sekáme při výšce porostu 20 cm, tím uvolníme místo pomalejším rostlinkám. Druhý rok sečeme 2–3 krát, první seč na konci květu kopretin, sečeme nejlépe postupně po kouskách (některé části louky dříve, jiné o fous později), což podpoří pestrost louky. Je to dobré i pro včelky, protože nikdy nepřijdou o všechny květy najednou. Zároveň je to prospěšné i pro ostatní druhy hmyzu a jiných bezobratlých na vaší zahradě, housenky motýlů nepřijdou v jednu chvíli o všechnu potravu, brouci a pavouci se budou mít kde přes den schovat před spalujícím letním sluncem a tak dále. V dalších letech sekáme louku 1–3 krát, k sečení louky můžeme použít travní sekačku nebo kosu.
Správná louka, která uspokojí velké množství opylovačů, se seče jen dvakrát do roka a postupně po kouskách jako dříve, když se i velké louky sekaly kosou. Rostliny se na včelí květinové louce nechávají vykvést a semínka dozrát. Louka vhodná pro hmyz obsahuje větší podíl trvalek, které tvoří stavební kámen rostlinného společenství.
Rostliny pro včelky samotářky
Včelky rozhodně uvítají nějaký kvetoucí strom, protože to je prostě základ. To platí i pro kvetoucí keře. Pokud je ale vaše zahrádka příliš malá, nebo máte k dispozici jen balkon, tak nezoufejte, i na malém prostoru můžete vytvořit příjemné květinové zázemí. Vybírat můžete z následujících seznamů dle vlastností stanoviště.
Rostliny pro suché a slunné stanoviště
agastache fenyklová, topolovka, okrasný česnek, proskurník konopný, pilát lékařský, rmen barvířský, astry, marulka šantovitá, zvonky, planá mrkev, třapatka nachová, bělotrn, hadinec obecný, máčka, fenykl, chrastavec makedonský, levandule, srdečník obecný, lnice nachová, šanta, dobromysl, mák, perovskie lebedolistá, rdesno objímavé, americká horská máta, třapatka, šalvěj, rozchodník, čistec, divizna
Rostliny pro polostín
orlíček obecný, udatna dvoudomá, hvězdnice rozkladitá, jarmanka větší, pomněnkovec velkolistý, zvonek Poscharkův, zvonek kopřivolistý, chrpa horská, ladonička bělomodrá, dymnivka plná, šafrán Tommasiniho, náprstník velkokvětý, talovník zimní, sněženka podsněžník, kakost lesní, čemeřice, hluchavka šalvějová, hrachor jarní, bledule jarní, měsíčnice vytrvalá, mákovník velšský, medovník meduňkolistý, čechřice vonná, jirnice modrá, prvosenka, plicník lékařský, ladoňka sibiřská, krtičník hlíznatý, kostival, žluťucha orlíčkolistá
Rostliny pro vlhkou půdu se živinami
andělika obrovská, rdesno hadí kořen, hlavatka obrovská, pcháč potoční nachový, sadec nachový, tužebník, kakost luční, kuklík potoční, vytrvalé slunečnice, popelivka, kyprej vrbice, zavinutka, krvavec, čertkusek přehnutý, rozrazil virginský
Keře pro včelky
muchovník oválný, ořechokřídlec klandonský, dřín obecný, hloh jednosemenný, trojpuk velkolepý, brslen evropský, mahónie cesmínolistá, trnka obecná, meruzalka, růže (neplnokvětá, planá), ostružiník, maliník, bez černý, kalina obecná, drmek obecný
Stromy pro včelky
javor babyka, jírovec maďal, kaštanovník setý, kdouloň obecná, ampák hupehský, krušina olšová, jabloně, třešně, slivoně, střemcha obecná, křídlatec trojlistý, hrušně, vrba jíva, vrba Smithova, klokoč zpeřený, lípa malolistá
Zkuste si vzít papír a tužku a svoji zahradu naplánovat, vyberte druh stanoviště a pak rostliny, které jsou vám sympatické. Ke každé rostlině si můžete dohledat dobu kvetení a udělat si tabulku, do které si jednotlivé období květu poznamenáte. V ideálním případě na sebe budou doby kvetení navazovat nebo se překrývat, aby bylo na zahradě vždy dost potravy (nektaru a pylu). Jelikož jsou včelky samotářky vybíravější než medonosné včely, tak čím víc druhů rostlin, tím je pravděpodobnější, že se jim trefíte do vkusu. Některé samotářky mají druhové jméno podle rostliny, kterou nejčastěji opylují, i tím se můžete inspirovat.
Když necháte svoji zahradu a hlavně louku ladem, vznikne z ní za pár desetiletí les, což není úplně to, co by včelky potřebovaly. Když si ale dáte trochu práce, úsilí se vám brzy vrátí v podobě mnoha nových sousedů. Na zahradu plnou květů přilákáte kromě včel medonosných a včelek samotářek také čmeláky, vosy, pestřenky, motýly a jiné živočichy. Pro někoho to zní možná jako pohroma, ale pro člověka milujícího přírodu je to ten největší dar.
Další díly seriálu o včelkách samotářkách najdete ZDE
Zajímavé zdroje:
http://plantanaturalis.com/category/blog/
https://www.zelenadomacnost.com/p/zahrada-pro-vcely-tipy-na-rostliny-pro-ruzna-stanoviste/
https://sussexwildlifetrust.org.uk/discover/in-your-garden/article/87