Omluva čmelákům aneb v přírodě není nic tak jednoduché, jak si někdy myslíme

Člověk si jen nerad přiznává chybu. Navíc takovou, kterou po něm řada lidí opakuje. Nicméně vždy mi šlo o pomoc přírodě, konkrétně čmelákům, a tak nemohu jinak.

Když jsem před lety objevil svět čmeláků a jejich chov na zahradách, otevřel se mi úplně nový svět. Před patnácti lety nebyly žádné sociální sítě a tak lidé, kteří se chovu čmeláků věnovali, nebyli téměř propojení a bylo jich jen pár.

S panem Stuchlem mě přivedl dohromady jeho článek o čmelácích na zahradách, tuším, v Chataři a chalupáři. Sehnal jsem na něj kontakt a u něj doma na pražském Proseku hltal jeho dlouholeté zkušenosti a nápady na čmelíny a klapky. Z toho vzešel nejenom web cmelaci.cz, ale i základní konstrukce čmelínů a klapek, které nyní v Zelené domácnosti nabízíme, i návod na šetrný odchyt královny.

Pan Stuchl zemřel a Česko zažilo a zažívá čmeláčí boom. Někdy mám pocit, že až nezdravý. Čmeláky chtějí chovat i ti, kteří o nich nic neví a ani nechtějí vědět, jen je chtějí mít.  Na opačné straně stojí ti, kteří povýšili čmeláky na zahradách na absolutní prioritu, a pro čmeláky přestávají vidět vše kolem. Z toho nemám radost, ale asi to v dnešním světě bez extrémů nejde.

Co mě asi trápí ještě více, jsou informace, které se ke mně dostávají, od lidí, kteří se pokoušejí, i dle návodu na internetu, který jsem dle zkušeností pana Stuchla publikoval, odchytnout královnu a umístit jí do čmelína.

Zde soupis některých problémů:

• Královny nevylézají i hodiny, a jakoby usnou ve čmelíně. Následně musí být vypuštěny, aby odlétly. Ne každý je ovšem ven pustí, a tak je takové chytání pro královnu fatální a ve čmelíně zemře.
• Lidé vedeni strachem, že „svého“ čmeláka ve čmelíně mít nebudou, nečekají na poměrně častý návrat mladé královny z loňska (některé druhy se vracejí často) a odchytávají jinou. Ta se zabydlí a za pár dní svede nemilosrdný souboj s navrátivší se loňskou, který opět může, a někdy i končí, fatálně.
• Po odchytu a neprůkazném okružním letu vypuštěné královny nečekají chovatelé den dva, zda se vrátí, ale ihned chytají další, protože co kdyby se nevrátila. I zde to často končí soubojem s již popsaným koncem výše.
• Lidé nejsou schopni, nebo spíše ochotni, chytat královny prokazatelně hledající hnízdo, a přes všechny apely chytají vše co lítá. I to může ukončit hnízdění takto zbytečně odchycené královny.

Nedokážu posoudit, zda takových případů, které popisuji, přibývá proto, že se zvyšuje okruh lidí, kteří čmeláky chovají. Dokonce mám obavu, že se ke mně  a na sociální sítě dostává jen zlomek negativních informací, protože lidé se obvykle spíše pochlubí úspěchem, než neúspěchem, nebo dokonce mrtvou královnou.

Nevím tedy, zda je % neúspěchů s fatálním koncem v jednotkách %, nebo větší. Přestože jsem si téměř jist, že procento úspěšných odchytů stále převyšuje počet odchytů se špatným koncem, vadí mi každá zbytečně uhynulá čmeláčí královna.

V Zelené domácnost razíme názor, že každý život má svou cenu a o tom, kdo bude a kdo nebude žít, by neměl rozhodovat člověk, ale jen a jen příroda. Pokud v tom chci být konzistentní, nemohu současně propagovat odchyt, byť s ušlechtilým záměrem, když někdy nějakého živočicha zabije, ať již chybou chovatele nebo z důvodu, o kterých se můžeme jen dohadovat, a ti co tvrdí, že vědí proč to tak je, si jen honí vlastní ego.

Proto jsem se rozhodl přestat odchyt doporučovat a začít upozorňovat na rizika, která takový odchyt přináší. Chci se soustředit v pomoci čmeláků na to, co je a mělo by být základní – opylovačům přátelské zahrady bez chemie. Úl pro čmeláky by měl být jen třešnička na dortu pro znalé, trpělivé a pokorné k přírodě.

Procento obsazených čmelínů, bez umělého odchytu, téměř jistě z počátku klesne, ale věřím, že každý další rok se bude zvyšovat díky přirozenému návratů královen narozených v loňském roce. A to bez toho, že by hrozil boj o život s královnou uměle odchycenou. Odpadne i usínání královen po odchytu.  Prostě to necháme víc na přírodě. Tak jako to děláme u ptačích i netopýřích budek, u domečků včelek samotářek, domků pro ježky atd., kde nikoho ani nenapadne někoho chytat a cpát do budky nebo domečku.

Samozřejmě neodsuzuji nikoho, kdo bude i v budoucnu královnu chytat a bude se mu to dařit bez ztrát na životech. Chov čmeláků je krásná věc a chápu, že je smutné mít čmelín prázdný. Je na každém z nás posoudit, zda riziko úhynu při umělém odchytu za to stojí.  Já jsem přesvědčený, že ne. Člověka by asi neměl těšit úspěšný odchov královny, který začal smrtí jiné nebo jiných.

Beru to tak, že jen hlupák nemění nikdy svůj názor. S bezvýhradným doporučením odchytů královny jsem udělal chybu. Omlouvám se za to všem čmelákům, které to stálo zbytečně život i těm lidem, kteří postupovali přesně podle pokynů na našem webu a přesto zažili smrt královny, ať již z jakéhokoliv důvodu. Opravdu mě to mrzí.

Veškerý zisk z prodeje odchytových sad, které jsme několik let prodávali v našem obchodě Zelená domácnost, věnujeme na báječný projekt Česká krajina, kde s využitím velkých kopytníků vznikají v okolí Milovic spásané louky. Takové, jako tu kdysi byly. Takové, kde to bzučí od jara do podzimu. Takové, kde se čmeláci a nejen oni mají dobře, a my vše necháváme na nich.

Petr Dobrý