Kdo by neznal kolorit dnešních dní. Reportér vyjede do obce, kde došla voda. Postaví se tam a národu sdělí: „Dlouho tu nepršelo, vyschly tu studny. A protože žijeme v době, kdy vše musí být akční, takové sdělení je doplněno rozhovorem s místním obyvatelem. „Šokovaný“ divák nebo posluchač se dozví, že bez vody je to hrozné, že musí splachovat použitou vodou z mytí, a záhonky schnou, protože není čím zalévat. Reportáž končí a spokojený reportér balí fidlátka a říká si, jak odvedl dobrou práci a zase trochu postrašil lidi.
Říkám si pokaždé, jakou má takto pojatá reportáž smysl a čemu a komu pomůže. Mnohem raději bych sledoval ukázky chytrých řešení, jak suchu předcházet, jak s ním snesitelněji žit a jak s vodou v domácnosti a na zahradě dobře hospodařit. Nevím, zda se někdy od médií takových reportáží dočkám, a tak jsem se do toho v tomto článku pustil sám. Než se vrhnete do dalšího čtení, chci podotknout, že možností, jak dobře hospodařit s vodou, je jistě daleko více. Píšu jen o tom, co jsem sám vyzkoušel a co dlouhodobě používáme v našem domě a zahradě.
Voda v domácnosti
Četl jsem, že spotřeba vody v Česku v posledních letech stagnuje a dosahuje průměru 90 – 100 litrů na osobu na den. To je sice o třikrát méně než spotřeba průměrného Američana, ale 15 x více než průměrná spotřeba na osobu ve třetím světě. Běžná česká čtyřčlenná rodina spotřebuje za rok těžko představitelných cca 140 000 litrů pitné vody, takže není tak složité značnou část ušetřit.
Začněme od maličkostí
Pákové baterie nejen výrazně snižují spotřebu vody, ale až o 40 % snižují spotřebu energie na ohřev teplé vody. Pokud tedy nepoužíváte solární energii na ohřev vody, kdy jak známo slunce nic nestojí, zcela určitě se vyplatí vyměnit staré kohoutkové baterie i na chatě či chalupě. Návratnost takovéto investice je velmi rychlá.
Termostatické baterie se, s ohledem na výši investice, na chatu, kde pobýváte 1 měsíc v roce, nevyplatí, ale do bytu nebo domu zcela určitě. Ušetří totiž dalších 50 % vody a další elektrickou energii.
Skvěle se mi osvědčily i přídavné perlátory, které snadno namontujete na kohoutky a díky směšování vody se vzduchem šetří pěkných pár litrů i hektolitrů vody za rok při minimální investici. Za pár desetikorun je možné ušetřit i 30 % vody, která by jinak kohoutkem protekla. Dnes se prodávají i perlátory, které svým systémem start/stop dokáží nahradit i pákovou baterii tam, kde není nainstalovaná.
Utržená šňůra od splachovadla nebo schovávání heroinu v splachovací nádržce WC byly sice častým námětem špatných i dobrých filmů, ale tyto nádrže jsou ukázkou neuvěřitelného plýtvání pitnou vodou. Na jedno spláchnutí spotřebují totiž až 20 litrů vody, nemluvě o častém protékání tohoto splachovacích systému. Kombinované WC s duálním splachováním dokáže dobře spláchnout s 6 i se 3 litry vody, a tak ušetřit další tisíce litrů vody ročně. Pokud nemůžete využít kombinované WC, lze použít splachovací tlačítko start/stop. Mimochodem toto tlačítko jsem viděl původní v jednom bytě z roku 1937 a docela by mě zajímalo, proč je po válce všude nahradily ty nenažrané splachovací nádrže u stropu.
Pokud máte to „štěstí“, že vlastníte klasickou splachovací nádrž, za pár korun koupíte šikovný spořič vody do toalety, který prostě zmenší množství vody na jedno spláchnutí. Používal jsem to kdysi na chatě a bez problémů.
Úsporné sprchové hlavice dnes stojí jen nepatrně více než neúsporné a šetří až 1/3 vody spotřebované při sprchování díky efektivnější konstrukci rozvodu vody do jednotlivých sprchovacích otvorů. Jsou nejen úsporné, ale dělají sprchování i příjemnějším.
Další ukázkou plýtvání je koupání ve vaně. Taková horká vana je ve srovnání s daleko zdravějším sprchováním 3x náročnější na vodu i energii. Já vím, do sprchy si nedáte svíčku, nepřečtete si tam noviny…, ale stejně dobře lze přeci relaxovat, rozjímat i číst v pohodlném křesle.
Myčka na nádobí není rozhodně zadarmo, ale dokáže ušetřit spoustu vody i energie. Na jedno mytí potřebují moderní myčky i méně než 10 litrů vody. V takovém množství neumyjete nádobí ve dřezu ani při maximální snaze vodou neplýtvat. Další úsporou i zde je energie za ušetřenou teplou vodu. Některé zdroje uvádějí, že pokud jste „single“ nebo jen malá rodina, že se myčka nevyplatí, ale osobně s tím nesouhlasím. Samozřejmě myčku pouštíme jen ve chvíli, kdy je plná.
Dešťová voda v domácnosti
Tady se podle mě dá ušetřit pitné vody nejvíce. Pokud stavíte nebo rekonstruujete dům či chatu, je zcela na místě se zamyslet nad maximálním využitím vody dešťové.
Ta může nahradit až neuvěřitelných 50 % celkové spotřeby pitné vody vašeho domu. Dnes není nutné používat dešťovku tak, že ji budete chytat u okapů a nosit do domu v kýblech. Na trhu je nepřeberné množství nádrží na zachytávání dešťové vody, které se zapustí do země. Díky samostatnému rozvodu v domě je využití úplně stejné jako u vody pitné a dešťová voda vám teče vodovodním potrubím do míst, kde potřebujete. Jen je vše nutné řešit tak, aby se nikdy nemísila s vodou pitnou. Součástí nádrže na zachycování dešťové vody může být i automatické přepínání, takže nemusíte složitě hlídat, kolik vody je v nádrži. Při vyprázdnění nádrže se totiž vše automaticky přepne na používání vody pitné. Nutno podotknout, že nádrže mají filtry, které zachycují nečistoty přitékající ze střechy a okapových rour. Veškerá péče o takovéto zařízení se tak redukuje jen na občasné vyčištění filtrů, což je snadné. V naší domácnosti v rodinném domě takto zachycenou dešťovku do nádrže o objemu 6500 litrů používáme již přes deset let, na praní, splachování a případnou zálivku (nezaléváme, mulčujeme – o tom více dále). Kdybych měl dnes na výběr, používal bych tuto vodu i na sprchování, tak je čistá.
Dešťová voda na zahradě
Využití dešťové vody pro zavlažování je prospěšné jak pro rostliny (není tak studená jak voda s vodovodu nebo ze studny), ale i pro rodinný rozpočet. Nicméně dešťová voda se dá na pozemku využít i jinak než jen na zavlažování zahradní hadicí nebo závlahou.
Vodu ze zpevněných cest nebo parkovacích stání je možno využít prostým vsakováním využitím zatravňovacích dlaždic namísto betonu nebo asfaltu. Voda se otvory v dlaždicích může vsáknout rovnou do půdy, kde pomalu prosakuje pod úrovní terénu do okolí a zavlažuje jej.
U větších betonových nebo asfaltových ploch se vyplatí tuto vodu opět zachytávat do podzemní nádrže na dešťovou vodu a dále využívat.
Přebytečnou vodu z podzemních nádrží můžeme využít pro plnění zahradních jezírek, které jsou, na rozdíl od bazénů, nejen ozdobou zahrady, ale i místem rozmnožování obojživelníků, vážek a různých užitečných druhů hmyzu. Takto využíváme případný přebytek vody v plné nádrží i my. Při dostatečných rozměrech a hloubce může být takový rybníček i koupací. Z vlastní zkušenosti dodávám, že koupání ve vlastním rybníku ve společnosti ropuch, pulců a vážek je k nezaplacení. A mimochodem, nevěřte článkům, které tvrdí, že pro čistou vodu v zahradním jezírku potřebujete různé filtry, skenery a já nevím co ještě. Při dostatečné velikosti mělké zóny s rostlinami (min. 1/3 plochy) a dostatečné hloubce, aby se voda nepřehřívala (180 cm), si rostliny s čištěním vody poradí samy. Náklady na takový rybník jsou potom oproti bazénu minimální, a to při výstavbě i provozu. Kdo má takové jezírko, nemusí složitě a draze pitnou (!!!) vodou napouštět bazén a ten složitě, s použitím chemie, udržovat čistý.
Svejly
Pokud máme svažitou zahradu a půdu, která špatně drží vláhu, lze vodu na pozemku zadržet pomocí tzv. svejlů (anglicky swale). Jsou to vlastně příkopy po vrstevnicích v terénu (min. 40 cm hluboké) naplněné třeba listím. Jejich vzdálenost od sebe závisí na svažitosti pozemku. Čím je svah prudší, tím blíže u sebe by svejly měly být. Voda se při dešti nebo tání sněhu zachycuje v těchto příkopech. A protože i voda pod zemí teče vždy z kopce, postupně se ze svejlů rozlévá do půdy po celé zahradě. Je až k neuvěření jak toto snadné opatření změní vláhové poměry na vaší zahradě.
Mulčování
Mulč kolem vody chtivých stromů, keřů, ale i rostlinek na záhoncích dokáže výrazně zamezit odparu vody a dokáže držet vláhu v zemině i řadu dní potom, co nepršelo nebo po vaší zálivce. Jen musí být taková vrstva mulče dostatečně vysoká (min. 20 cm) a při postupném rozkladu hmoty i doplňovaná. Jako mulč lze použít ideálně slámu, ale i starý karton oproštěný od plastových zbytků lepenky, nebo v nouzi i seno z louky (to nedoporučuji na záhonky). Osobně zavlažuji dešťovou vodou rostlinky na záhonech cca 1 x týdně (pokud neprší), stromy a keře vůbec, nebo 1 x měsíčně při dlouhotrvajícím suchu.
Louka
Je mi líto lidí s anglickými trávníky. Sekají, zalévají, hnojí. Tolik lopoty a při suchu mají stejně uschlou poušť bez života. Naši louku jsem za 10 let nikdy nezalil a je až do srpna plná květů a života. Sekám jen 2 – 3 x ročně.
Hustá výsadba
Sázím vše mnohem hustěji, než se doporučuje. Týká se to stromů, keřů i rostlinek na záhoncích. Možná jsou případně menší plody než při větších rozestupech, ale větve a listy poskytují mulči stín a tím dále snižují odpar vody v horku a suchu. Vše překvapivě i lépe roste. Jen musíte výsadbu takových jedlých houštin přizpůsobit požadavkům rostlin. Ty, které vyžadují plné slunce, umístit na kraj houštiny od jihu, polostín doprostřed a stín na konec…
Původní české rostliny
V maximální možné míře sázím jen původní české rostliny přizpůsobené českým podmínkám. Preferuji vysokokmeny a staré odrůdy. Ty do naší krajiny patří a zatím pořád dokáží odolávat změnám klimatu lépe než většina exotických rostlin. Sázet ale třeba vrbu tam, kde je po většinu roku sucho, je škoda práce. Tam bez masivního zalévání neporoste. A je důležité se připravit na to, že zalévat prostě nebude čím.
Využití šedé vody
Šedá voda je odpadní voda z umyvadel, dřezů, vany, sprchy, myčky a pračky. Legislativa zatím její využití nijak neupravuje, ale technicky ji po přečištění můžeme znovu použít, např. ke splachování nebo zalévání. A není to nějaká hudba budoucnosti, takto je voda využívána třeba i v pražském eko hotelu Mosaic House.
Pár slov do pranice o kanalizaci
S využitím vody úzce souvisí i otázka kanalizace. Ta vlastně, za cenu mnohdy extrémních nákladů na její vybudování, odvádí vodu co nejdále do nás, kamsi do čističky, kam nikdo nesmí… Prý již Viktor Hugo ve svých Bídnicích psal, že kanalizace je největší zločin lidstva. Čínský rolník ještě dnes ví, že lidské lejno je největší poklad a nosí si jej, jako nejlepší hnojivo, každý den na své pole. Jistě, lidí je dnes na světě mnohem více než v době Viktora Huga a asi těžko si dokážeme představit, jak si ráno zaběhneme z centra města se svým lejnem na pole na venkov. Ale taková domácí čistička odpadních vod napojená na vlastní kořenovou čističku u každého rodinného domu by alespoň v obcích nejen zamezila vynakládání zbytečných milionů na budování kanalizace, ale i zadržela co nejvíce vody tam, kde ji potřebujeme a využijeme.
Domácí koloběh vody
Při stavbě domu jsme se rozhodli pro co nejuzavřenější koloběh vody. Odpadní voda nám jde do vlastní ČOV, tam se dočistí přes přídavný pískový filtr a je bez problémů možno ji využít na zálivku i zavlažování. V našem domě tedy používáme pitnou vodu (máme vlastní studnu) jen na pití, vaření a sprchování.
Vystoupení ze zažitých stereotypů ve využívání vody se nám v budoucnu nemůže nevyplatit. Ne nadarmo se říká, že štěstí přeje připraveným. Škoda, že těch připravených nemůže být více třeba díky zajímavým reportážím v médiích. Ale možná se to změní. Pokud nějaký novinář dočetl až sem, zveme jej na návštěvu k nám. Reportáž od nás nebude doufám lidi děsit, ale snad inspirovat. O tom by podle mě dnes „velká“ média měla být.
Petr Dobrý, psáno uprostřed srpnových veder L.P. 2018
Pokud vás toto téma zaujalo, další tipy najdete v textu o šetření vodou na zahradě, založení louky, principu mulčování a zavlažovacích nádobách.