Při procházce v satelitním městečku, ale i v běžné české vesnici či městě, se stále častěji setkáme se zahradami, kde není nic jiného, než krátce střižený trávník a maximálně pár zakrslých jehličnanů. Je až legrační, kolik lidí podléhá fotkám z časopisů, mohutně podporovanými inzercí výrobců sekaček a průmyslových hnojiv, a touží po krátce střiženém trávníku na svojí zahradě. Tento trend ještě doplňují některé zahradnické firmy, které zájemci o návrh zahrady s minimální péčí doporučí právě trávník. Zoufalý majitel, který velmi pravděpodobně nebude brzy časově náročnou péči o dokonalý trávník stíhat, je přeci pro ně dlouhodobý klient. A kšeft je kšeft.
Několikrát jsem zažil setkání s jinak rozumnými lidmi, kteří vypadali sklesle. Ukázalo se, že řeší “složitou“ situaci, kdy se jim v trávníku ukázal mech a dokonce i pampelišky. Ani jedno prý přeci na anglický trávník nepatří – v časopisech to tam také nemají. A tak pospíchali utratit další peníze a nakoupit nové a zaručené lepší a zaručeně neškodné chemické postřiky proti plevelům a nějaké další stroje na provzdušňování a další a další výrobky „nezbytné“ pro kvalitní trávník. Z bezúdržbové trávníkové zahrady se tak často pomalu, ale jistě stává noční můra. Garáž domu se postupně mění ve sklad chemikálií a sekaček, do kterého se již nevejde auto. Majitel anglického trávníku také neustále sleduje počasí a je nevrlý když prší hodně i málo. Pokud hodně, je nutné často sekat (honem do obchodu pro větší sekačku nebo traktůrek). Pokud prší málo, tak se musí více zalévat (asi bude nutné to umělé zavlažování).
Častým argumentem rodičů pro anglický trávník bývá také to, že si na něm děti mohou pěkně hrát. Ve skutečnosti je pro děti dokonale nudný a děti většinou utíkají do různých zarostlých koutů zahrady (pokud nějaké jsou), nebo do okolních luk (pokud něco takového ještě poblíž je), protože tam je to přeci jen tajuplnější. Na anglickém trávníku se totiž opravdu schovává těžko, nemluvě o tom, že tam není co trhat, pozorovat a objevovat. A pokud děti nemají venku co objevovat, tak je to venku nebaví a brzy zalezou zpět domů ke své počítačové hře nebo internetu. Tam se totiž pořád něco děje. Na krátkém trávníku se neděje nic. Proč by jinak tak letěly trampolíny pro děti, které dnes vidíme téměř všude…
To že lidé běhají celé dny kolem trávníků, sekají, provzdušňují, sypou chemii… je koneckonců jejich věc. Jenže tahle „záliba“ má mnohem závažnější důsledky. V takové trávě nejsou žádné květy, takže zahrada je dokonale sterilní a dokonale nepoužitelná pro včely, včelky samotářky, čmeláky a další užitečný hmyz. Dnes spíše najdete oblasti kde o včelu nebo čmeláka nezavadíte, než lokality, kde je jich hodně. Přitom i malé dítě se ve škole učí, že bez opylení není úroda. Pravidelné chemické zálivky trávníků také dokonale hubí i to málo živé, co v anglickém trávníku žije, nemluvě o možném znečištění podzemních vod a studen.
Přitom řešení není až tak složité. Asi nelze čekat, že všichni lidé najednou změní své zahrady v květnaté louky, které budou kosit kosou. Diktát módy je silnější než realita i tehdy, kdy založení takové louky je poměrně jednoduché. Stačí pouze strhnout travní drn a osít nepatrné množství lučních semen (směs semen se zvolí dle typu půdy). Louka na rozdíl od trávníku nepotřebuje žádné hnojení a zálivku. A dokonce se seká jen 2-3 x do roka. To by mohlo být uspořených peněz na úkor tržeb prodejců sekaček, hnojiv, zavlažování…
Taková radikální změna vytrhání pracně založeného anglického trávníku, byť podložená logikou, asi není pro většinu lidí představitelná. Ale ono by mohlo stačit vyčlenit jen část zahrady „divočině“ a trávu zde sekat jen několikrát ročně, minimálně 3 – 5 cm nad zemí. V takovém kousku pozemku bez zálivky i postřiků, se za rok objeví první pampelišky a třeba jitrocel, a za pár let z ní bude louka, které má v každé roční době jinou barvu, jiné květy. Rychlost přeměny a bohatost louky závisí na místních podmínkách, ale i chudá louka je násobně hodnotnější než anglický trávník. Na květech se brzy objeví první včely a čmeláci, kteří konečně opylí doposud špatně plodící ovocné stromy v okolí. Děti si budou moci z lučních květin třeba uplést věnečky a vymýšlet různé bojové hry v “divočině“. A pokud v této části zahrady vysadíte i několik českých keřů nebo stromů, které jsou tady většinou doma a nepotřebují proto žádnou péči, děti je radostně zapojí do svých her.
Strach z bujení divočiny je zbytečný. Časem zjistíme, že vývoj i malého kousku pozemku ponechaného skoro bez jakékoliv péče, je velké dobrodružství, které stojí za to si pořídit. Potkáme tam ještěrky (stačí několik kamenů), žáby (není na škodu jim tam udělat malý rybníček) ale i slepýše, slunéčka sedmitečné, zlatoočka a další užitečné tvorečky. A když budeme mít štěstí, tak brzy narazíme na své zahradě třeba na užovku nebo ježka. Tomuto kouzlu přírody se snadno podléhá, takže se možná bezúdržbové území brzy rozšíří na úkor trávníku. Aby ne, ušetří se spousty času, jinak tráveného se řvoucí sekačkou, a na pozorování přírody, nebo na jiné koníčky, zbude více času. V současnosti jsme svědky diskuzí o tom, kolik % plochy Šumavy se má nechat samovolnému vývoji. Přitom o tom, kolik % zahrady se ponechá přírodě je jen na každém z nás. Zbavme se diktátu výrobců všech možných „nezbytností pro módní“ zahradu a zvolme co největší nezávislost na nich. Je to pohodlné, užitečné, levné a hezké. Tohle všechno najednou se málokdy podaří, ale tady to opravdu platí.
Třeba právě naše louka zajistí, že zastupitelé na obecních pozemcích budou časem také nechávat část travnatých ploch loukám a ušetřené peníze využijí na výsadbu stromů, kterých ve městech, obcích a podél cest povážlivě ubývá. Vždyť dnes často i 100% nákladů na péči o zeleň v obecních rozpočtech tvoří náklady na sekání trávy a zastupitelům to přijde většinou naprosto normální.
Nejlepší je osobní příklad na své zahradě. I zatvrzelý soused rychle pochopí, že s loukou a přírodní zahradou bude mít méně práce. Stačí, když nás uvidí třeba číst si knížku v době, kdy on musí běhat se sekačkou. Tak se snadno, právě díky vám, může stát, že i satelit nebo lokalita kde bydlíme, bude příjemným místem k žití, nejen pro lidi, ale i pro přírodu. Ono to spolu souvisí. Přeci, tam kde se daří přírodě, tam se daří i lidem. Obráceně to může platit taky, byť to tak většinou bohužel v současné době není. Popřemýšlejme.
A mimochodem, z 250 květů pampelišek uděláme snadno 1 kg pampeliškového medu, který je nejen zdravý, ale i výborný třeba na slazení čaje.
Petr Dobrý (psáno v roce 2015)
Petr je spolumajitel Zelené domácnosti, kontakt: info@zelenadomacnost.com