Jak se žije ježkovi od jara do zimy
Aktivita ježků během roku souvisí především s teplotou a s dostupností potravy, závisí také na pohlaví (zda jde o samici nebo samce) a na zdravotním stavu. Ježci jsou noční zvířata a jsou to samotáři, přes den spí v úkrytech a v noci se vydávají na cestu za potravou nebo na námluvy. Spoléhají se při tom hlavně na svůj skvělý čich a sluch, zrak mají krapet horší, ale ostatní smysly jim ho plně vynahradí.
A jak tedy vypadá život ježka v průběhu celého roku?
Jarní probuzení
Ježkův rok začíná v březnu nebo dubnu, kdy se budí ze zimního spánku. Pokud spánek přežili, je to vlastně malé vítězství a musí rychle doplnit zásoby tuku, které během hibernace spotřebovali. Ježci ztratí během zimního spánku 20 – 40 % své hmotnosti.
Samečci se probouzejí dříve než samičky, protože také na podzim dříve ke spánku ulehli. Musí se dostat do formy a připravit se na období námluv. Na jaře je nabídka potravy ještě velmi omezená, ale vše se postupně s přibývajícími teplými dny zlepšuje.
Letní námluvy
Červen, červenec a srpen je v našem klimatickém pásmu doba ježčích námluv. V přírodě je hojnost potravy, samičky se zakulacují, samečkové podnikají dlouhé cesty za partnerkami a na jídlo tolik času nemají. Po spáření se cesty partnerů zase rozdělují, pan ježek se vydává na výpravu za další samičkou, zatímco paní ježková se chystá na příchod mláďat.
První ježčata přicházejí na svět v srpnu, hodně z nich ale až v září. Ježčí máma je přes den kojí a v noci shání potravu pro sebe. Zřídka se stane, že má samička v sezóně dva vrhy, pro druhý vrh to ale znamená velké nebezpečí, protože se mláďata rodí pozdě a ne vždy se stihnou na zimu dobře připravit – dostatečně se vykrmit a vytvořit si doupě pro zimní spánek.
Podzim s ježčaty
Zatímco ježčí mláďata se vydávají na první průzkum svého okolí, jejich matka je ještě průběžně přikrmuje mlékem. Malí ježci se musí nejdřív naučit, jak si potravu obstarat, než budou zcela soběstační.
To samci se už chystají na zimní spánek. Během shánění vhodné partnerky a námluv ztratili část své hmotnosti, takže se musí intenzivně připravovat na zimu a pořádně se vykrmit.
Když je mláďatům asi 6 týdnů, osamostatňují se, jejich máma se musí před zimou zotavit a nabrat hmotnost. To je důvod, proč samičky uléhají k zimnímu spánku později.
Zimní spánek
Zatímco někteří samečci zahajují zimní spánek už koncem října, mláďata a samičky ještě v listopadu shání potravu, aby zimu v pořádku přežily. Výhodou je, že samci už v této době spí, takže neubírají samičkám ze společného talíře. Možná potkáte v tomto období ježky, u kterých si nebudete jistí, zda jsou v dobré kondici. Můžete si to ověřit i podle tabulky znaků, které by měl ježek mít, aby měl šanci přežít do jara.
| Ježek potřebuje pomoc | Ježek nepotřebuje pomoc | |
| Září | Slepý kojenec s narůžovělou kůží, malé nevyvinuté bodliny, váží méně než 120 g, měří méně než 5 cm | Malý ježek s vyvinutými bodlinami, tmavou kůží, hmotnost více než 120 g, velikost 5 cm a více |
| Začátek října | Ježek váží méně než 200 g a měří méně než 10 cm | Malý ježek, váží 200 g a více, měří 10 cm a více |
| Konec října | Ježek váží méně než 350 g a měří méně než 15 cm | Malý ježek, váží 350 g a více, měří 15 cm a více |
| Začátek listopadu | Ježek váží méně než 500 g a měří méně než 15 cm | Váží 500 g a více, měří 15 cm a více |
| Konec listopadu | Ježek váží méně než 600 g a měří méně než 15 cm | Váží 600 g a více, měří 15 cm a více |
Každou takovou situaci ale raději ještě konzultujte se záchrannou stanicí po telefonu.
Pomoc určitě potřebují ježci zranění a nemocní i ježci, kteří uvízlí v pasti, nebo ježci aktivní během dne. Malá nesamostatná mláďata nalezená mimo hnízdo (ježek menší než 100 g) pravděpodobně přišla o matku a bez lidské pomoci by zahynula.
Co se děje při hibernaci?
Ježek tráví zimní spánek ve vlastními silami zbudovaném hnízdě, kde je v suchu a relativním teple, většinou o samotě. Ve společném zimním obydlí se ježci mohou sice vzájemně zahřát, ale zároveň se ruší při spánku a to jim ubírá energii.
Zimní spánek se vyvinul z důvodu nedostatku potravy v tomto období a kvůli nízkým teplotám. Vliv na něj má i zkracování dne a změna tlaku vzduchu. Tak jako tak mají ale ježci zabudovaný “vnitřní kalendář“, který jim včas dá signál, že se mají uložit ke spánku.
Během hibernace klesne ježkům tělesná teplota z obvyklých 35°C na teplotu okolí. Může to být minimálně 4°C, ale záleží především na teplotě prostředí. Metabolismus ježka se zpomaluje, jen tak může přežít několik měsíců bez potravy a žít jen ze svých tukových zásob. Zpomaluje se i ježkův tep a dechová frekvence. Opravdový zimní spánek zabere jen 80 % ze zimního období, ježci se občas probouzejí na několik hodin nebo dnů a pak znovu usínají (během tohoto bdění většinou ale neopouštějí hnízdo). Probouzení trvá až 12 hodin a je energeticky velmi náročné, proto nesmí být moc časté. Slabí nebo hodně mladí jedinci mají proto menší šanci zimu přežít.
Uložením k zimnímu spánku končí ježkův aktivní rok, vybavený tukovými zásobami přečká ve svém hnízdě až do jara, kdy ho vzbudí vyšší teploty. Znovu se vydá na lov za potravou, aby doplnil živiny, které přes zimu spotřeboval, a celý koloběh se opakuje.
Krásnou knihu o ježcích najdete ZDE.
Informace co dělat, když najdete ježka v nouzi ZDE.
Další blogy věnované ježkům si můžete přečíst ZDE.