Můj soused holub – jaké nesmysly se o něm tradují?

Když se řekne holub, většina lidí si představí baňatého ptáka, jehož zbarvení se nejčastěji pohybuje v poněkud nudných odstínech šedé. Koneckonců, právě to je typické pro všechny tři druhy našich holubů – domácího, doupňáka i hřivnáče. Nijak nevyčnívají ani tuzemské hrdličky. Ovšem na světě létají stovky druhů holubovitých a některým z nich září peří tak odvážnými barvami, jako je modrá, intenzivní zelená či purpurová, výjimkou nejsou ani odvážné kombinace. Možná, že kdyby čeští holubi zařadili do své garderoby nějaký ten odvážný odstín, lidé by je vnímali jinak. Teď je z krmítek vyhání, ničí jim hnízda a přemýšlí nad tím, jak zlikvidovat i holuby samotné. Často na základě víry v různé mýty, které o holubech kolují. Pojďme si některé z nich vyvrátit.

Mýtus první: holubi do města nepatří

Víte, že holub, kterého vídáme ve městech, je vlastně domestikovaný druh? Původně hnízdil, jak napovídá jméno jeho předka „skalní“, ve skalách v divoké přírodě. Lidé si ho ochočili už tisíce let zpátky ve starověku – odchytávali ho a šlechtili. Stal se náboženským symbolem, zdrojem masa, varoval před nebezpečím a ano, nosil poštu. Ještě v 1. světové válce sehrál poměrně důležitou úlohu. Jenže pak lidé holuba přestali potřebovat a většina chovů prostě zanikla. Ale holub to nevzdal. Města mu se svými domy, parapety, sochami i dalšími zákoutími poskytla dokonalou náhražku původního bydliště a jídlo se díky nepořádným lidem válí doslova na ulici.

Mýtus druhý: holubi roznášejí nebezpečné choroby

Holubi mohou přenášet některé nemoci (např. salmonelózu nebo kryptokokózu), ale riziko přenosu na člověka je velmi nízké. Je třeba se vyhnout kontaktu s jejich trusem a ve zcela normální míře dbát na hygienu (ani trus roztomilých sýkorek přece nenecháváme v kontaktu s jídlem), ale neznamená to, že jsou holubi „okřídlenými krysami“, jak zní nejčastější pomluva.

Mýtus třetí: agresivní holubí trus likviduje sochy a památky

Toto tvrzení je značně přehnané. Ano, trus obsahuje kyseliny, které mohou erozivně působit na některé materiály, zejména na vápenec a měkký pískovec. Nicméně ve většině případů nepředstavuje závažnou hrozbu pro budovy, pokud se pravidelně čistí. Největší problémy způsobuje především nahromadění trusu na historických památkách, kde může přispívat k degradaci kamene. Moderní stavby z betonu, cihel nebo skla jsou však vůči němu odolné.  A co je důležité? Pokud má holub kvalitní stravu, jeho trus má jiné složení i konzistenci. Nejde pak o agresivní stříkanec, ale o snadno odstranitelnou hromádku stejně jako třeba u kosa!

Mýtus čtvrtý: holubi jsou ve městech přemnožení a nemají predátora

Lidé brblají, že je holubů obrovské množství a člověk je musí zabíjet, protože ptáky ve městech nikdo neloví. To ale není pravda. Počet holubů je přímo závislý na množství dostupné potravy. Pokud se reguluje krmení, populace se přirozeně snižuje. Nezapomínejme také na to, že je to společenský pták – že vidíme hejno o desítkách ptáků neznamená, že další musí létat i o ulici dál. Často navíc hřadují společně s kavkami, takže jejich počet z dálky vypadá větší. A jak je to s predátory?  I ve městech se musí mít holubi na pozoru, loví je sokoli, poštolky, větší druhy sov, ale třeba i kočky.

Mýtus pátý: holub je hloupý

Holubi jsou velmi inteligentní – poznávají tváře lidí, dokážou se učit a jsou schopni navigace na velké vzdálenosti. Mají také historický význam (poštovní holubi) a pomáhají čistit města od drobných zbytků potravy.

Holub tedy není o nic horším druhem a návštěvníkem zahrady než třeba kos. Pokud to místní pravidla a vyhlášky nezakazují, můžete jim přilepšit a postarat se jim o pevnější zdraví – v Zelené domácnosti prodáváme speciální krmnou směs, která holubům poskytne veškeré potřebné látky, takže budou fit.

A jak tedy na soužití s holuby? Ohleduplností, kvalitní stravou, pravidelným úklidem, dobrou péčí o veřejný prostor – když nebudeme rozhazovat odpadky, holubi nebudou mít tak snadný přístup k potravě. A v neposlední řadě můžeme podpořit predátory jako jsou sokoli, poštolky, krahujci a jestřábi, aby výskyt holubů snížili přirozeně.