Slimáci patří stejně jako hlemýždi mezi plže, jsou to bezobratlí měkkýši. Zatímco šneci mají ulitu, do které se mohou v případě nebezpečí schovat, slimáci jsou „bezdomovci“, jejich ulita zakrněla, je malá a umístěná uvnitř těla, u některých druhů zcela zmizela. Musí se spoléhat pouze na to, že budou pro případného predátora natolik neatraktivní, že je nechá žít. Protože nemají ulitu, jejich tělo snáze vysychá, pohybují se tedy pouze ve vlhkém prostředí. To, že nemají ulitu, přináší slimákům ale i jisté výhody, díky hladkému pružnému tělu obalenému slizem se dokážou vměstnat i do úzkých štěrbin, navíc nepotřebují ani zdroj vápníku, ze kterého by se jim vnější schránka tvořila.
Slimák největší, slimák popelavý, slimák pestrý, slimák skvrnitý, slimák žlutý, plzák lesní, slimáček polní…to jsou někteří zástupci našich nahých plžů, druhů jsou ale desítky od těch drobnějších až po vypasené dlouhány. Nepřehlédnutelná je modranka karpatská, což je u nás poměrně vzácný slimák vyskytující se v oblasti Karpat.
Pro zjednodušení používám v celém článku společné značení „slimák“, i když jde o označení jednoho jediného rodu spadajícího mezi nahé plže.
K čemu jsou slimáci dobří
Není to vtip, ani příroda nedala vzniknout slimákům jen proto, aby nám dělali vrásky na čele. Slimáci jsou taková uklízecí četa, postarají se o organické zbytky včetně mrtvých živočichů nebo různých exkrementů. Samozřejmě milují také rozkládající se rostliny, v tom jsou podobní žížalám, proto jich najdeme hodně také na kompostu. V přírodě mají důležitou roli, protože zpracují věci, nad kterými by třeba jiný „ohrnul nos“.
Slimáci jsou součástí potravního řetězce, vajíčka nebo dospělce má v jídelníčku spousta živočichů.
Kdo se živí slimáky
Slimáci jsou vítanou součástí jídelníčku už ve fázi nakladených vajíček. Slimáčí vajíčka jedí například střevlíci a škvoři. Dospělé slimáky konzumují někteří ptáci, obojživelníci, z plazů především slepýš. Ještěrky si dají menší slimáky, z hmyzožravců se jimi živí rejsci, krtci a ježci, ze savců třeba jezevci, střevlíci zvládnou i menší dospělce. Vajíčka slimáků jedí i naši hlemýždi, takže čím více hlemýžďů, tím méně slimáků. Naši čeští slimáci mají tedy na zahradě (zvlášť v té přírodnější) nespočetně predátorů, pokud budou mít jejich predátoři vhodné zázemí, k velkému přemnožení slimáků hned tak nedojde.
Plzák z ciziny
Trochu jiné je to s přicestovalými příbuznými slimáků, plzáky španělskými. Ti jsou oproti původním českým slimákům daleko žravější a snesou i menší vlhkost, produkují velké množství slizu, který jim umožní pohyb i ve ztížených podmínkách.
V Česku byl tento plzák poprvé zaznamenán v roce 1991 a jeho působení u nás má podobný průběh jako vídáme u jiných invazivních druhů. Nemá dost přirozených nepřátel, je odolnější (lépe snáší sucho) a úspěšně konkuruje jiným druhům.
Pozor, rezavý španělský plzák je podobný „našemu“ plzákovi lesnímu, oba mají oranžovohnědé zbarvení.
Život slimáka a neobvyklé páření
Slimáci jsou hermafrodité, mají tedy jak samčí, tak samičí pohlavní orgány. Pro rozmnožení se ale až na výjimky potkávají s dalším jedincem svého druhu, aby si vyměnili pohlavní buňky. Pářící rituály některých druhů připomínají spektakulární cirkusová představení. Například slimák největší předvádí něco, co lze slovy jen těžko popsat, když si odmyslíme to množství slizu a zvláštních výběžků, můžeme jen žasnout, co že se nám to před očima odehrává.
Slimáci kladou vajíčka po desítkách do snůšky obalené slizem. Doba líhnutí záleží na podmínkách, pokud jsou vajíčka nakladena pozdě na podzim, vydrží až do jara. Jinak se líhnou po několika týdnech až měsících (záleží na druhu a na venkovní teplotě). Čerstvě vylíhnutá slimáčí „miminka“ a mladí slimáci mají spoustu přirozených nepřátel, čím je ale slimák větší, tím je menší pravděpodobnost, že ho něco „sezobne“.
Všudypřítomný sliz
Slimáci jsou proslulí svým slizkým povrchem, sliz velmi dobře ulpívá na věcech (jako lepidlo). Má opravdu zvláštní konzistenci, není to ani tekutina, ani pevná látka. Když jsou slimáci v klidu, tak sliz ztuhne, když na sliz zatlačíte (když se slimák začne pohybovat), tak zkapalní. Slimáci používají svoji cestičku ze slizu i jako navigaci okolím. Když se vydají na cestu, dokážou se pak díky těmto stopám vrátit zpět domů. Vylučovaný sliz obsahuje i feromony, díky kterým si slimáci hledají partnery.
I pro milovníky přírody je někdy těžké mít slimáky v lásce, zvlášť když se jedná o „boj o úrodu“. Možná za to může i fakt, že slimáci mají snad nějakou nadpřirozenou schopnost „postarat se“ o rostliny, které jsou nám nejdražší. Asi jste už také zažili situaci, kdy jste s láskou vypěstované a doma opečovávané sazeničky přemístili na záhon a do druhého dne bylo po nich. Říká se, že člověk se nejlépe naučí trpělivosti ve frontě na poště, my zahradníci ale do fronty nemusíme, na tohle máme naše slimáky.
Úvodní foto: pixabay.com
Zdroje informací:
Inside the Strange World of Slug Sex and Slime
Jak si poradila se slimáky odbornice na přírodní zahradu Helena Vlašínová: Plzáci, slimáci a ti ostatní
Video zachycující páření slimáků zde
Komentáře jsou zamknuty.